20.9.2019 | Svátek má Oleg


POLITIKA: Předčasné volby a zodpovědnost prezidenta

18.9.2009

Dobrá ústava je schopna zaručit alespoň několik předvídatelných momentů v jinak nepředvídatelném toku událostí, jemuž říkáme dějiny. Američané kupříkladu nevědí, komu napříště svěří výkonnou moc, vědí ale už teď, že půjdou volit 6. listopadu 2012.

U nás naproti tomu nejen neznáme přesné datum, ale v průběhu několika dnů se dovídáme docela odlišné termíny. V říjnu. V listopadu. Až v květnu. Možná už v únoru.

Volby konané v pravidelných intervalech zaručují zajisté mnohem kultivovanější poměry nežli volby narychlo vyhlašované, a vůbec nejhorší variantou jsou volby vypsané v rozporu s ústavou a následně rušené.

Blamáž roku 2009

Vinu za letošní blamáž svaluje pochopitelně jeden na druhého, a je tedy třeba zdůraznit: největší odpovědnost nese prezident, který se podílel na březnovém pádu vlády a poté nepostupoval podle ústavy.

Pokud by po Topolánkově pádu pověřil dotavadního vůdce opozice převzetím odpovědnosti za výkonnou moc a po jeho případném nezdaru někoho dalšího, mohl být třetí premiér jmenován na návrh předsedy PS nejpozději začátkem června. Pokud by nezískal důvěru ani on, byla by v červenci rozpuštěna sněmovna.

V každém případě zde dnes mohla být buď vláda s mandátem do jara 2010, anebo sněmovna vzešlá z nových voleb. Tento scénář jsem popsal už letos v březnu, a nemusím si teď proto připadat jako generál po bitvě.

Vtištění roku 1998

Jakkoli však zodpovědnost za nynější rozklad padá na hlavu prezidenta, je v zájmu spravedlnosti připomenout, že mu jeho nebohulibé dílo usnadnili jednak autoři ústavy, kteří v ní zanechali nepochopitelnou mezeru, a jednak jeho předchůdce, který si s respektováním ústavy rovněž velkou hlavu nedělal.

Neústavní postup, kterým se dospělo k předčasným volbám v roce 1998 (a proti němuž tehdy bohužel nikdo neprotestoval u Ústavního soudu), zapůsobil mocnou silou prvního vtištění a v hlavách tuzemských politiků zanechal jinak těžko zdůvodnitelné přesvědčení, že na předčasných volbách se musejí dohodnout. Pravdou je přitom téměř přesný opak: předčasné volby jsou nouzovým východiskem pro případ, kdy se politici dohodnout nedokáží.

Opřen o toto neblahé „zvykové právo“ mohl prezident v březnu naléhat na dohodu nejsilnějších stran („sto plus jeden podpis“), a děravá ústava, která nestanoví žádný časový limit pro případné jmenování druhé vlády, mu dávala do ruky mocný trumf: pokud by se šéfové stran dohodnout nechtěli, mohl „v zájmu rychlého řešení nastalé krize“ jmenovat premiérem nějakého svého Tošovského a ponechat jej v úřadě tak dlouho, dokud by se nedohodli.

V důsledku oné mezery tedy ústava umožňuje samu sebe obejít a prezidentům dovoluje provozovat nepěkné hry, které lze nakonec zarazit až zásahem Ústavního soudu.

Atomizace let 1948-1989

Při pohledu na vzniklé škody se pochopitelně nabízí otázka: bylo vůbec prozíravé svěřovat tak zodpovědný úřad člověku natolik nevyzpytatelnému, jako je současný prezident? Ohlédnutí za jeho dosavadní kariérou je mimořádně varovné. Jeho radikálně-reformní kapitalismus bez kapitálu po sobě zanechal zadlužené banky. Poté se jal tvořit „stabilní politické prostředí“ za pomoci kryptokoaliční smlouvy. Následně v sobě objevil zastánce „suverenity“, jejíž důsledná aplikace by učinila z naší části Evropy snadnou oběť vzmáhajícího se ruského imperialismu. Zkrátka: ukázková neřízená střela.

Právě rozporuplná osobnost nynějšího prezidenta nám ovšem umožňuje zpětně pochopit, co se vlastně kdysi skrývalo za oním lichotivým slovem „euforie“: naprostý myšlenkový zmatek, vlastní všem popřevratovým dobám, v nichž nové jistoty hledají ber kde ber, a vliv tak mohou získat ti nejméně způsobilí.

Nikdo v takové chvíli nemůže nabídnout svou vlastní důvěryhodnost (totalitní společnost je atomizovaná a lidé se vzájemně příliš neznají) a charisma potom znamená vše.

Volby roku 2010

Dějiny jsou nadány až nepříjemnou setrvačností; stále se vlastně vzpamatováváme z 20. století, a i ty nejsoučasnější problémy mají své příčiny v předlistopadových časech. Nemá proto smysl vyhlížet volby 2010 s přílišnými nadějemi, tím spíš, že v našem politickém systému málokdy přinášejí uklidnění.

Je-li tedy skutečně žádoucí nějaká úprava ústavy, pak nikoli taková, která usnadní vypsání předčasných voleb, nýbrž taková, která poskytne potřebnou stabilitu výkonné moci.

Nijak si ale nepomůžeme, když začneme chodit k volbám častěji než dnes, a už vůbec ne, pokud je budeme čekat každou chvíli a dovídat se o jejich termínu jen s padesátidenním předstihem. Vždyť dobrá ústava by měla v nepředvídatelném toku událostí zajistit alespoň několik předvídatelných momentů.

Autor je učitel



Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?
Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?

Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že mateřské školky navštěvuje více dvouletých dětí oproti dřívějšku. Naopak ne všechny předškoláky, kteří mají předškolní docházku povinnou, rodiče do školky přihlásí. Jaké jim hrozí sankce?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.