Jelikož už od dětství a od Vinnetoua vím, že je potřeba pozorovat nepřítele, abychom byli schopni odhadnout, jak a kde zaútočí, dívám se občas na webové stránky některých znepřátelených kmenů. Dnes mě velmi zaujal volební program oranžových. Pro volby do Evropského parlamentu nabízí program s moc pěkným ústředním heslem, tak příznačným pro způsob uvažování onoho kmene: „Program proti krizi: Na krizi nesmí doplácet ti, kteří ji nezavinili.“

Patrně špatně jsem se domníval, že program boje proti něčemu by měl být hlavně popisem činností, které proti tomu budu provádět. V podání tohoto kmene však program pravděpodobně má být vyjádřením, koho by se nějaký negativní stav neměl týkat. Takový nesmyslný program bych sice čekal spíše od Komančů, ale budiž. Vyhlašovala-li by tlupa náčelníka Paroubka například program proti obezitě, jejich stejně úderné heslo by asi znělo: „Program proti obezitě: Tlustí nesmí být ti, kteří jedí málo.“

Výše zmíněné heslo může být jen opravdu někým výjimečným považováno za Program, přesto však je jakousi cestou do hlubin sociálnědemokratické duše. I když hovořit v tomto případě o hloubce je dost zavádějící. Dobře, hned to opravím. Výše zmíněné heslo je jakousi sondou do mělčin sociálnědemokratického uvažování. Za prvé se zdá, že ČSSD ví, kdo krizi zavinil, respektive, kdo ne. A zcela zjevně ten nevinný by měl volit tuto stranu, protože ta má přece proti krizi, tudíž i proti utrpení nevinného voliče, program. A kdyby nešťastníkovi náhodou docvaklo, že toto příliš jako program nevypadá, zahrne ho, v případě, že by četl její stránky podrobněji, opravdovou činností: „..zavedeme novomanželské půjčky, ..zavedeme studentské půjčky, ..zvýšíme sociální stipendia, ..zvýšíme starobní důchody, ..zvýšíme platy ve veřejné sféře.“

Programem proti krizi, jejíž příčinou je podle vyjádření ekonomů skutečnost, že již včera jsme snědli to, co bylo určeno až na zítřek, je tedy konstatování, že dnes sníme to, co je určeno na celý příští týden. Kdyby se někdo ptal, co budeme jíst příští týden, tak se není třeba bát, sežereme to, co máme na celý příští měsíc. A co potom? To už bude dobře, protože to už přece bude po krizi. Necháme-li si dnes proplácet šrotovné, porodné, pastelkovné nebo ten odporný poplatek u lékaře, budeme se mít začas určitě lépe. Tomu říkám program.

Vítejte v zemi, kde zítra již znamená včera.