Sociální demokracie založila svůj program ekonomického růstu na lákání zahraničních investorů, kteří přinášejí výrobně jednoduché montážní celky bez vlastního výzkumu a vývoje a bez pevnějšího zakotvení v České republice. Může to být politický program a nepochybně je tento program krátkodobě úspěšný. O dlouhodobých výhodách výstavby snadno postavitelných i demontovatelných montážních hal a proměně šikovných českých ručiček na štrajchpudlíky v monotónní výrobě se přesvědčíme, až všechny lákavé investiční pobídky vyprší a politická situace na východ od nás bude stabilnější. Rozhodne například vstup Bulharska a Rumunska do EU, politická stabilizace Ukrajiny nebo rozvoj ruského trhu.

Přesto je tento model průmyslových zón prakticky na cokoliv a za jakoukoliv cenu obecně přijímaným modelem. Kdejaké menší město buduje svoje průmyslové zóny s monofunkčními bloky výrobních a skladovacích hal a investuje prostředky pro získání investora, vybudování sítí vodovodů a kanalizací a napojení průmyslových zón na dopravní koridory. Bohužel zpravidla na zelené louce za městem, ačkoli právě v Moravskoslezském kraji jsou stovky hektarů tzv. „brownfields“, opuštěných průmyslových areálů, vyžadujících recyklaci. Odstranění ekologických zátěží a demolice nepotřebných staveb by nestála víc, než zainvestování českých polí a luk.

Nemalou cenu při realizaci průmyslových zón hrají i výkupy zemědělských pozemků. Proto je třeba ocenit pokrok, který sociální demokracie při výkupu pozemků od vlastníků udělala. Za Zemanova panství vyjížděl Grossův policejní náměstek do Hranic nad Moravou „přesvědčit“ kadeřnici, která nechtěla prodat svůj pozemek pod cenou tajně a neoficiálně. V Nošovicích se s takovým břídilstvím již nesetkáme. Premiér rovnou vyhlásí, že pozemky, pokud je restituenti neprodají, stát vyvlastní. „Car Gosudar“ rozhodl, odmlouvání se nepřipouští. Co na tom, že pravidla vyvlastňování jasně upravuje stavební zákon, že ochrana soukromého vlastnictví je garantována ústavou a jednu trpkou zkušenost s vyvlastňováním z počátku 50. let již máme za sebou.

Oč elegantnější způsob zvolilo nakonec vedení Moravskoslezského kraje. Učinilo svoji nabídku tak lákavou, že nakonec pod vidinou konkrétních finančních slibů a tlaku svého okolí se všichni zemědělci rozhodli prodat. Pravda, de facto „korupční“ nabídka 100 000 Kč pro jednotlivé rodiny ukázala ty pravé české (nebo moravské či slezské) vlastnosti, neboť sami sousedé se postarali o výhrůžné dopisy – prodej, jinak uvidíš! Ale postup kraje byl obecně kultivovanější.

Protože v současné době je v Parlamentu nový stavební zákon a související právní předpisy, které vznikaly právě za vlád sociální demokracie a na ministerstvu, jehož dočasným správcem byl i Jiří Paroubek, je nutné ostražitě sledovat, jak pravidla pro vyvlastňování v návrzích zákonů dopadnou. Nyní již vyvlastňování ministerstvo řeší jinak. V roce 2006 (sociálně)demokratická vláda navrhuje přijmout zákon o vyvlastění. Jak je to snadné. V restituci vrácený majetek může stát sebrat, pokud „veřejný zájem převažuje nad zachováním práv vyvlastňovaného“. Co je mým veřejným zájmem. Je jím zisk majitelů společnosti Phillips v Hranicích na Moravě? Nebo je jim spíše zisk majitelů společnosti, která vyrábí osobní automobily Hyunday?

Podle tohoto návrhu zákona stačí, aby vyvlastňovaný o návrhu věděl půlroku dopředu a již se může konat. Vyvlastňovanému náleží v místě obvyklá cena. Taková cena se vypočítává podle dosavadního převažujícího využití pozemku, takže pozemky pro třeba průmyslovou zónu v Nošovicích se budou vykupovat za cenu orné půdy a nikoliv za tržní cenu danou atraktivitou lokality a zájmem investora právě o tento jediný pozemek. Aby vyvlastňování získalo úřední posvěcení, návrh zákona navíc přidá i Vyvlastňovací úřad státní správy.

Všeobjímající veřejný zájem již není nikde v textu vysvětlen. Znamená to tedy, že pro každou průmyslovou nebo jinou plochu, která nepochybně vede k individuálnímu prospěchu jednotlivých investorů, budeme vyhlašovat veřejný zájem? Co je nutné splnit, aby bylo možné cokoliv za veřejný zájem prohlásit, to již návrh vyvlastňovacího zákona neupravuje. Stejně tak to neupravuje ani návrh stavebního zákona, který ale dává pravomoc orgánům územního plánování vyhlašovat, co je (a co není) veřejný zájem. Opět bez jakéhokoliv prověření, projednání nebo alespoň diskuze v rámci komunity, které se takové rozhodnutí dotýká.

Takový stavební zákon i vyvlastňovací zákon nepatří do demokratické společnosti, kde je zvykem o jednotlivých problémech napřed diskutovat, a hledat různá řešení. Schválením takových úprav bychom se vrátili o 20 let zpět. Pevně věřím, že do voleb tato Sněmovna již tento zákon nestihne projednat.

Evropští demokraté, Praha