Mí Pražané mi rozumějí, řekl svého času Wolfgang Amadeus Mozart, když zaznamenal u pražského publika další úspěch. Podobně by mohl říci Andrej Babiš, že jeho Češi mu rozumějí.

Přes masivní kritiku jeho střetu zájmů i sporné minulosti vyhrál suverénně volby se ziskem téměř 30 procent. Republika je světle modrá, hodnotili televizní moderátoři mapu naší země zobrazující, kdo vyhrál v jednotlivých krajích. V případě volebních výsledků je však užitečné pohled ještě rozšířit.

Celkem 48 procent voličských hlasů získaly tzv. protestní či antisystémové strany, tedy vedle Babišova hnutí ANO ještě hnutí SPD Tomia Okamury a tradiční komunisté. Je to o dvě procenta lepší než výsledek ostatních šest stran, které do sněmovny postoupily a přívlastek protestní a antisystémová se u nich nepoužívá.

Z toho vyplývá, kdo jsou oni Češi rozumějící Babišovi a protestující proti stávajícímu systému, který je korupční a tedy přehlíží jejich zájmy. Už je neblahým zvykem, že tuzemské instituce nepořádají žádné exit polly a nedá se tedy přesně určit, jaký je volič každé jednotlivé strany.

Nabízí se pouze podrobný přehled volebních výsledků podle obcí, který naštěstí v současných volbách hovoří poměrně jasným hlasem. Tak je třeba jasné, že voliči protestních stran se těžko hledají v Praze, kde má hnutí ANO 20 procent a spolu s dalšími dvěma protestními stranami jen o deset procent více.

Naopak v Karviné se strany nespokojenců dočkaly takřka 70 procent. Pouze tyto dva údaje dávají základní odpověď. V bohatších regionech s kvalitní sítí služeb, relativně vysokými mzdami a nízkou nezaměstnaností převládají příznivci současného demokratického modelu, naopak odlehlé oblasti s upadajícím průmyslem by chtěly na stávajícím systému leccos změnit.

Jako by se vracel rozpor, který dělil zemi v 90. letech, kdy nespokojená průmyslová ghetta a odlehlý venkov masivně volily sociální demokraty a komunisty, zatímco relativně rychle oživující města dávala přednost pravicové ODS a různým pravostředovým stranám.

Tento obraz se obnovil do značných detailů, když centra velkých měst si v příznivém hodnocení zavedených stran nezadají s Prahou, totéž platí pro zachovalý venkov nepříliš zničený kolektivizací a zemědělskou velkovýrobou.

Vypadá to najednou, jakoby se za posledních 20 let nic nezměnilo. Jenom voliči sociálních demokratů změnili adresu a dávají přednost novým formacím ANO a SPD, zatím samotná ČSSD doplňuje výsledky stran pravicového středu.

V 90. letech byly obě levicové strany považovány za ohrožení demokratického systému. To si dnes o sociálních demokratech nikdo nemyslí, zatímco strany samy se prohlašující za antisystémové za takové nebezpečí přirozeně označovány jsou, i když po volbách svou rétoriku pochopitelně mírní.

Zjištění, jaká je ona polovina Čechů, která chtěla ve volbách protestovat, tedy otevírá další otázky. Třeba jestli je opravdu trvalým faktem, že polovina občanů odmítá stávající zastupitelskou demokracii.

Existuje však i druhé možné vysvětlení, totiž nesnesitelné poměry v mnohých regionech, které místní obyvatelstvo přitáhnou k jakkoli formulovanému protestu. To by byl pravý opak obvyklého tvrzení, že se všichni máme v zásadě dobře.