Po prezidentských volbách zavládlo zděšení, když vyšlo najevo, že Česka jsou dvě. Jedno městské, dobře saturované, propojené rychlým internetem a rychlými sanitkami. To druhé, o kterém se nevědělo či vědět nechtělo, utajené kdesi v popelu; stín našeho úspěšného projektu, rozhodlo zřejmě volby.

Následně novináři zjistili, jak markantně se liší počet exekucí v „pevninském“ Česku a v „bývalých Sudetách“.

Co s tím? V centru se řeší jiné problémy - v Praze i v krajských centrech, kde se rozdělují miliardy, Nikomu se nechce přemýšlet, co s „vyloučenými“ regiony - které, žel, nezabírají zrovna malou část naší země…

Je to kraj, kde se pokládá jedna fabrika za druhou. Tu pro dluh její mateřské firmy z „lepšího“ Česka, tam v rámci konkurenčního boje zavře výrobnu nový vlastník ze spřátelené západní Evropy - nebo jim evropský koncern oznámi, že jejich dodávky odteď už nepotřebuje (obojí na eurooptimismu nepřidá). Není tu tolik možností, kam jinam jít vydělávat. Schopní průběžně odcházejí.

Zatímco v rovinatých centrech se to jen hemží SUV vozy, v drsných zimních podmínkách na horských serpentinách člověk potkává hlavně dvacet let staré repasované škodovky.

Místní prodejny v obcích pozvolna skomírají, pokud už nezavřely.

Co kohezní fondy - kam směřují dotace z EU? Na výstavbu golfových hřišť, vleků ( i na kopcích, kde sněží jednou do roka), nesmyslných rozhleden, spřízněným podnikatelům.
A co dopravní obslužnost? Tragická. Co zdravotní péče? I na tu šlo čerpat dotace. Leč ouvej, první byla z dotací podělena „centra“ – fakultní a krajské nemocnice, které měly už předtím, i co se základní nespecializované péče týče, nesrovnatelně víc. Podvybavená periferní zařízení na drobty ze stolu stále čekají.

Pojišťovna platí za výkony v malé nemocnici míň. Je zde starší vybavení. Platí míň, tudíž nemocnice si nové vybavení pořídí o to nesnadněji. Nemůže si ani dovolit přitáhnout odborníky. Recirkulaci odborníků brání mnohde i to, že stát a kraje daly k privatizaci zdejší nemocnice a ty teď mají vlastníky odlišné od krajských nemocnic. Tím se státní samospráva „zbavila problému“ a dává od něj ruce pryč.

Ať malé nemocnice zkrachují, hlásají politici. Vždyť lepší péči dostanou lidé v centrech!

Pomíjí obtížnou dostupnost míst v horách a za nimi. Tam, kde by mělo být vybavení pro akutní péči špičkové, protože jiná pomoc je vzdálená - a za nepřízně počasí zcela nedostupná. Pomíjí také problém, kterým je zrušení spádovosti. Mělo to být více svobody pro pacienty, ale obrací se to i proti nim. Pacienty ze vzdálenějších končin, kteří nejsou v přímém ohrožení života, v podstatě centra přijímat nemusí – argumentem bývá plná kapacita. Jihovýchodní krajská nemocnice navrhne obrátit se na severovýchodní krajskou nemocnici, kde se pacient může dovědět totéž. Ostatní možnosti už jsou na celodenní cestování….pokud máte auto.
A tak přežívají lidé v „Sudetech“ bez dostupného neurologa, hematologa... a jsou rádi, pokud věkem schýlený praktický lékař převezme jejich kartu, když jejich praktik zemřel.

Když člověk vidí honosné vily, které zde zanechali bývalí obyvatelé těchto míst, jejich taneční a koncertní sály a industriální památky, napadá ho jenom jediná myšlenka – když o tyto kraje nestojíme, když jsou (kromě lyžařské dovolené) pro „lepší“ Česko jen koulí na noze – je férové je držet?