Kriminalizace Andreje Babiše (a jako přívažku také Jaroslava Faltýnka) je nemilým úkazem českého politického folkloru: jde o další z případů beztrestného zneužívání orgánů činných v trestním řízení k ovlivňování politického vývoje země. Psal jsem o tom v této souvislosti již dříve a na názoru nemám co měnit, bez ohledu na to, že skutkovou podstatu kauzy znám jen z veřejných sdělovacích prostředků a skutečně netuším, zda došlo k trestnému činu či zda jsou obvinění lichá.

Úděsné poznatky z různých kauz, které jsem v posledním desetiletí monitoroval, mě vedou k pevnému přesvědčení, že v našich podmínkách je nezbytné důsledně dbát presumpce neviny. Zmocní-li se totiž případu například posedlíci typu některých olomouckých žalobců a brněnských soudců, kteří si vezmou do hlavy, že jimi vyhlédnutý obviněný musí být zničen za každou cenu, naděje na spravedlivý proces se vytratí a z veřejného života může být nezaslouženě vyřazen zcela nevinný člověk. Znova připomínám odstrašující příklad Víta Bárty, který chtěl jít příkladem slušnosti a na začátku trestního stíhání se vzdal funkce ministra, ale do politiky se nedokázal vrátit, i když byl v plném rozsahu zproštěn viny. Pět stran ze souboru trpaslíků, kteří ve volebním klání proti Andreji Babišovi prohráli, má podíl na odpovědnosti za současný trapný stav české justice. Měly by tedy skromně mlčet místo usilování o připravení Andreje Babiše o zasloužený triumf.

K výkonu řádné správy země je nutné, aby zde působila aspoň menšinová vláda s důvěrou Sněmovny, která bude hledat ad hoc podporu pro svá opatření. Pokud pětice trpaslíků nechce Andreji Babišovi ani tuto obtížnou pozici dopřát, připravuje své voliče o dobrodiní života v dobře spravovaném státě. Kvůli tomu ale voliči pro ně nehlasovali.

Pod tímto zorným úhlem by měli poslanci přistupovat i ke skutečnosti, že policie dodala do Sněmovny novou žádost o vydání zmíněných pánů poslanců. Místo toho se Sněmovna začala ve vztahu ke kauze Čapí hnízdo chovat jako loď bláznů. Trpaslíci jásají, jak potrestají vítěze voleb tím, že jej předhodí jako vítanou kořist orgánům činným v trestním řízení. Nevíme, jaké síly stojí za rozpoutáním této štvanice, takže možná se radují oprávněně. Ale na druhé straně si nevšimli, že imunita znemožňuje provádění úplně jakýchkoli úkonů trestního stíhání. Nejen, že znemožňuje posouvání kauzy směrem k podání obžaloby, ale také brání dozorovému státnímu zástupci vyhovět stížnosti, kterou obvinění podali proti sdělení obvinění. Naproti tomu zejména z hnutí ANO se ozývají projevy pohoršení nad tím, že policie s podáním nové žádosti spěchala. Co ale měla udělat jiného? Je ve veřejném zájmu, aby se kauza Čapí hnízdo dovedla k nějakému průhlednému a řádně odůvodněnému řešení, takže zde není žádný důvod k otálení. Je ostatně dost dobře možné, že policie použila původní žádost o vydání nebo jen mírně upravený text, takže v rychlém postupu jí nic nepřekáželo. Spíše by policie zasloužila pochvalu za to, že se nezalekla moci vítěze voleb. Je to ostatně potěšující důkaz, že navzdory výstřelkům různých posedlíků v řadách orgánů vymáhání práva jsme právním státem, v němž politické postavení nikomu nezaručuje beztrestnost.

Z lodi bláznů se stále ozývají knížecí rady, že by se Andrej Babiš měl nejdříve očistit před soudem a teprve pak se drát k moci. Je to totéž, jako mu radit, aby na svůj volební úspěch doživotně zapomněl, protože trestní stíhání nemusí dospět k rozsudku ani v příštím volebním období: stačí se podívat na některé živé procesy, z nichž např. kauza Vitásková, která možná dospěje k rozsudku po pěti letech od sdělení obvinění, není zdaleka nejdelší.

Na loď bláznů se ovšem hodí i úvahy, že by snad bylo dobře pány poslance nevydat a odsunout projednání obvinění až na další volební období. Nehledě k tomu, že takto by bylo možné jejich trestní stíhání odsouvat i později, a nehledě k tomu, že časový odstup mezi skutkem a rozsudkem má být co nejkratší, autoři tohoto nápadu by měli uvážit, jak budou voliči pohlížet na zjevné zneužití politické moci jako překážky volnému průchodu spravedlnosti. Pokud by takový návrh uspěl, dalo by se hovořit o konci právního státu a ohrožení demokracie.

Nepříjemným, ale dle mého laického názoru jediným racionálním řešením situace, která by nastala, pokud dozorový státní zástupce trestní stíhání nezastaví, je řádné dokončení úkonů trestního stíhání. Zvládla-li Alena Vitásková řízení ERÚ souběžně s účastí na úkonech trestního stíhání, Andrej Babiš zcela jistě dostojí za podobných okolností nárokům výkonu funkce předsedy vlády. Bude to neobvyklé, ale dá se s tím žít.

S ohledem na mezinárodní veřejnost bude určitě nepříjemné, bude-li v čele vlády předseda, nad kterým visí hrozba odsouzení za trestný čin. Ale to není důvod k tomu, aby se situace zhoršila ještě i tím, že menšinová vláda takto postiženého bude vládnout čtyři roky bez důvěry Sněmovny.

Jiná situace by nastala, kdyby slepenec trpaslíků měl šanci postavit vládu, která by získala podporu Sněmovny. Vnitřní nesourodost protibabišovské národní fronty ale takovou možnost vylučuje. Právě v tom spočívá bída jejích postojů: proti Babišově vládě nenabízí reálnou alternativu. Za těchto okolností je podpora jeho vlády nejmenším z volitelných zel. Budiž nám útěchou, že účinnost názorově homogenní vlády ANO bude vyšší než by tomu bylo u možné vlády nesourodé koalice.

Autor byl na návrh Johna Boka 4.11.2017 vyloučen ze Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun. Pokračuje v činnosti jako člen spolku CHAMURAPPI z.s.