... jen image vlády, nebo praktický nástroj k modernizaci?

Připravovaná vláda Petra Fialy se zavázala mimo jiné k šetření a rozpočtové odpovědnosti. Zároveň chce klást důraz na vzdělání, vědu, výzkum, inovace, tedy atributy, které by měly vést k modernizaci společnosti, a hned také ustanovila novou funkci ministra právě pro tyto oblasti. Nic proti tomu, vláda bude mít dostatečnou podporu v Poslanecké sněmovně a má šanci své záměry splnit, i když to možná nepůjde všechno úplně současně.

Symbolická rovina je ale dvojí a ta hned první nebyla příznivá. Cože je to za úspornou vládu, která začíná svou práci zřizováním nových pašalíků, ministrů a místopředsedů sněmovny?

Vysvětlování nebylo právě nejobratnější, čtyřčlenný poslanecký klub Pirátů má například sněmovního místopředsedu a tři ministry, takže je to bezmála stoprocentní zisk. Pro předsedu Bartoše byla agenda ministerstva pro místní rozvoj rozšířena o digitalizaci, jako za starých časů, kdy bylo nutné zřídit něco podobného také pro malou vládní stranu.

Ne zcela dobře vypadají i dvě ministerstva zahraničí – jedno pro evropské záležitosti. I v době českého předsednictví Evropské unii ne každý chápe, proč spíše formální a reprezentativní povinnosti by nezvládl ministr jeden s příslušně kvalifikovaným náměstkem.

V případě ministerstva pro vědu, výzkum a inovace je politicky citlivá i okolnost, že nominantka na tuto funkci, Helena Langšádlová, jinak nejdéle sloužící poslankyně TOP 09, se zatím v této oblasti příliš neangažovala.

A naopak dlouholetá stínová ministryně práce a sociálních věcí Markéta Pekarová Adamová jako předsedkyně strany do vlády vůbec nejde a stala se předsedkyní Poslanecké sněmovny. Chová se tato strana logicky a s ohledem na svou budoucnost? zněly další otázky.

V politice ovšem zpravidla neplatí úsloví „jak se začne, tak se jede dál“, ale spíše „konec dobrý, všechno dobré“. Langšádlová bude muset proto ukázat, jak novou funkci naplní. Samo její zřízení může mít i tu druhou rovinu, totiž starost vlády o budoucnost země, ta je věcí každého a přináší tak politické body straně i vládě.

Takový úkol si vytkl i někdejší Sobotkův kabinet, když zřídil podobnou funkci, dokonce vládního vicepremiéra. Obsadil ji tehdejší předseda KDU-ČSL Bělobrádek – to také nepůsobilo zrovna elegantně, jevilo se to jako účelová funkce pro nejslabšího koaličního partnera. Přesto v ní nakonec obstál, získal značné renomé u odborné veřejnosti, poněkud slabší byla jen prezentace praktických výsledků takové dobré pověsti širší veřejnosti.

Proto ostatně prošlo bez větší pozornosti, když tato funkce byla další vládou zase zrušena a agendy přebral premiér a jeho superministři. To mohlo vypadat na posílení pozice, ale ve skutečnosti to vedlo k odsunu na poslední místa priorit.

Nová ministryně bude stát před podobnými dilematy. Ze své funkce bude především předsedat Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace a dalším útvarům, které pod ni přejdou. Nepůjde tedy o plnohodnotné ministerstvo, přestože s nějakým personálním obsazením se počítá. Hlavním úkolem nicméně bude sjednotit rozdrobené kompetence a jistě také shánět peníze.

Tím úkolem nejhlavnějším ale bude převést výsledky do praxe a také seznámit s nimi veřejnost. V tomto směru bude odborná nezkušenost a naopak dlouholetá politická praxe spíše velkou výhodou. Ministr je především politik a veřejná práce je jeho hlavní náplní, je tudíž na veřejnosti jednoduše viditelnější než odborník, byť i dobře pracující v kanceláři nebo laboratoři.

Jestli se tohle nové ministryni během funkčního období podaří uskutečnit, pak drobných státních výdajů na její ministerstvo bez úřadu nebude škoda a výnos bude mnohem mnohem vyšší. A platit by mohlo i rčení o dobrém konci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus