Citlivost a sklon dávat průchod emocím jsou pro politika překážející výbavou. Přidá-li se k nim důvěřivost vůči novinářům, výsledný celek je skutečnou zátěží. Pokud se navíc politik zcela pochopitelně nechá ovlivnit stranickou loajalitou, jeho postavení při hodnocení sporných záležitostí, poznamenaných politickými souvislostmi, je vskutku ošemetné.

Příkladem jsou různé nemilé příhody ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, jenž právě pobouřil ministra vnitra Milana Chovance a také některé opoziční politiky, když se v rozhovoru pro Respekt (jehož obsah bezplatně zpřístupnila Česká justice) zachoval jako dítě v Andersenově pohádce Císařovy nové šaty a připustil, že žádost o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka může být účelově načasovaná k poškození Hnutí ANO v blížících se volbách. Nepočítaje se zveřejněním rozhovoru nespecifikoval, zda připouští systémové selhání Policie České republiky jako celku, nebo jen „úlet“ vyšetřovatele Nevtípila. Své myšlenky dále rozvinul v rozhovoru pro server iRozhlas.

Ve vypjaté předvolební atmosféře se každý projev politika snadno stane součástí „politického folklóru“, v němž i prkotiny nabývají olbřímích rozměrů. Platí to i pro tuto Pelikánovu „nehodu“ a pro navazující slovní přestřelky mezi ním a ministrem vnitra Milanem Chovancem, zvláště když oba zastupují strany, jež si jsou navzájem nejsilnějšími konkurenty. Oba se vyjadřují přiměřeně předvolební situaci. Ve skutečnosti pojednávají o podružnostech, proto význam, jenž se jejich šarvátkám přikládá, je přehnaný.

Domněnka, že lze policii zmanipulovat ke splnění politického zadání, je hrůzná a mechanismus manipulace nepředstavitelný. Platí-li Occamova břitva, pak možnost, že policie dospěla k potřebě zahájit úkony trestního řízení právě teď prostě „samospádem“, je pravděpodobnější. Ostatně, jak upozornil v Parlamentních listech advokát Tomáš Sokol, je v souladu i s ustanovením §160 odst.1 trestního řádu, který policii ukládá zahájit úkony trestního stíhání bez průtahů, jakmile to vyžaduje důkazní situace.

Přesto není na místě přistupovat k Pelikánovým úvahám jako k prostému blouznění. Již dříve jsem upozornil, že ke kacířským úvahám o shodě termínů vystoupení Policie ČR a blížících se voleb vede opakování policejních akcí proti politikům či jiným významným veřejným činitelům v různých obdobích polistopadového vývoje. Kriminalizace předních politiků může vyvolat vážné poruchy v politickém životě země, a přesto k ní občas dochází, když se to „náhodou“ někomu hodí. Připomeňme si např. „kauzu Čunek“, která směřovala ke zmaření jeho politického vzestupu: ve spojitosti s navazující „válkou státních zástupců“ napáchala obrovské morální a hmotné škody, mnohonásobně převyšující pověstné „půl mega“, kvůli němuž zdánlivě vypukla.

Všechny tyto kauzy mají jedno společné: vždy je provází podezření na účelovost, kterou ale nikdy nikdo neprokázal, pokud se o to vůbec někdo snažil. Dodnes nevíme, kdo a proč poštval policii proti Jiřímu Čunkovi, a asi se nikdy nedozvíme, kdo a proč se postaral, aby se policie přibližně v polovině promlčecí doby začala zabývat údajným dotačním podvodem Farmy Čapí hnízdo. Mohli bychom se také ptát, proč k tomuto trestnímu řízení nedošlo v době, kdy byly důkazy dosud „teplé“. Ostatně na velký časový odstup policejní akce od skutku opakovaně upozorňuje Andrej Babiš. Ale to bychom se pak také mohli ptát, proč si policie někdy vybere ze dvou podobných kauz jednu a druhou nechá ležet: proč např. dovedla před trestní senát úřednici Energetického regulačního úřadu, která zastavila řízení, jež mohlo vést k odebrání licencí dohotoveným fotovoltaickým elektrárnám „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka, ale odmítla se zabývat jejím předchůdcem, který stejnou ochranu poskytl pouze rozestavěné elektrárně v majetku společnosti ČEZ-Obnovitelné zdroje.

Na tomto pozadí je zkoumání příčiny, proč právě teď policie žádá o vydání představitelů Hnutí ANO, docela malicherné: když už někdo vyšetřování vyvolal a policie nabyla podezření, že k podvodu skutečně došlo, jednou ten okamžik nastat musel, a vždy by to bylo pro ANO buď špatně, nebo dobře. K vyvolání politického zemětřesení by došlo, i kdyby policie vystoupila třeba o dva, tři měsíce dříve. Ještě horší by bylo, kdyby odložila akci na povolební období: dovede si někdo představit, co by se dělo, kdyby nová sněmovna vydala k trestnímu stíhání Andreje Babiše právě v době sestavování vlády a policie by si ho odvedla hned po sdělení obvinění do cely předběžného zadržení? Ostatně odročením žádosti o vydání by policie přímo porušila §160 odst. 1 trestního řádu, což by příslušnému vyšetřovateli mohlo vynést trestní stíhání pro zneužití pravomoci.

Robert Pelikán ukázal na opomíjený aspekt zpochybňovaného načasování akce, když se vyjádřil, že po volbách bude dosavadní práce policie zbytečná. Chtěl tím prokázat, že si policie vede nerozumně. Jeho myšlenka není jednoduše srozumitelná, ale má racionální jádro. Musíme totiž připustit, že sdělením obvinění policie „odkryje karty“, tedy prozradí důkazy, na nichž obvinění stojí. Pánové nabydou novým zvolením znova imunitu a uplyne určitý čas, než ji opět ztratí. Mezitím se obhajoba může velmi dobře připravit na zpochybnění odhalených důkazů a dosavadní práci policie zmařit.

Připusťme, že policii by k uspěchání akce mohl vést ještě jeden důvod, který by si Robert Pelikán z důvodu politické korektnosti nemohl dovolit uvést: obavy, že vítězné ANO obsadí po volbách ministerstvo vnitra a jeho prostřednictvím ovládne policii, takže spuštění pronásledování pánů Babiše a Faltýnka již nebude možné.

Ať je tomu jakkoli, domněnka, že je snad možné usměrnit činnost policie jako orgánu státní moci k uspokojení politického zadání, je hrůzná a zcela neslučitelná s představou demokratického právního státu. Pod tlakem argumentů, které přesto na načasování žádosti o vydání představitelů ANO k trestnímu stíhání ukazují, bychom snad mohli uvěřit domněnce o selhání jednotlivce nebo malé skupiny spiklenců, nikoli systémovému selhání policie jako celku.

Všechny tyto úvahy jsou ale zbytečné. Žádost o vydání již leží v Poslanecké sněmovně a zatím se zdá, že poslanci jí nejspíš vyhoví. Teprve pak udeří hodina pravdy: dozvíme se, zda má policie skutečně důkazy o tom, že k údajnému dotačnímu podvodu skutečně došlo, včetně prokázání subjektivní stránky trestného činu. Předjímám, že usvědčování obviněných poslanců nebude z podstaty věci vůbec snadné, a jsem zvědav, s čím policie přijde.