Tak krásně jako Martin Bursík si v politice už dlouho nikdo nenaběhl na vidle. Nejprve v plamenném projevu obvinil vládu Jana Fischera, že je zkorumpována uhlobarony, když odmítla novelu horního a geologického zákona, která měla přinést odepsání uhlí za územními limity. „Zdůvodnění vlády je skandální podlehnutí lobbismu a naznačuje korupční jednání vlády, pane premiére,“ hřímal po rathovsku Bursík ve sněmovně. Jenže o pár dnů později prasklo, že nikoli Jan Fischer, ale právě Martin Bursík pracoval v letech 2000 až 2003 jako lobbista společnosti Mostecká uhelná (dnešní Czech Coal). Bursíkova firma Ecoconsulting inkasovala od těžařů za ústní konzultace jeden a půl milionu korun.

Bursík toto přiznal a s dnešním lobbistou společnosti Czech Coal Janem Dobrovským se pouze nemůže shodnout na tom, co bylo přesným obsahem jeho tehdejší práce. Podle Bursíka pro těžaře „řešil možnosti spoluspalování biomasy v kotlích s uhelnými granulemi“. Podle Dobrovského jim například přinášel informace o tom, „co říkají zelení o Jiřetíně“. Schůzky se nenahrávaly, a tak o jejich obsahu může Bursík vyprávět, co chce. Finanční platby jsou jasně a snadno prokazatelné, takže ty popřít nemůže.

Navíc v době, kdy pracoval pro Mosteckou uhelnou, se stal i externím poradcem ministra životního prostředí Libora Ambrozka. Závažný fakt, že je placen i přirozenou protistranou ministerstva životního prostředí, ale Ambrozkovi zamlčel.

Neználek by se mohl podivovat pokrytectví poslance Bursíka. Čtenář novin s průměrnou pamětí si však vzpomene na podezřelou dotaci na rekonstrukci Bursíkova malostranského paláce, či na jeho e-mail „donutíme je ke spolupráci silou, Kaťuško“. Nejde tedy o žádného Mirka Dušína české politické kotliny, a tak provalení faktu, že byl na výplatní listině těžařů, když sám z téhož obviňuje druhé, by mohlo být jen vtipným dokreslením jeho charakteru, pikantní předvolební aférkou.

Díky této aféře jsme se ale dozvěděli jednu zajímavou informaci, přestože zůstala skryta v humbuku kolem, a jednu podstatnou si připomněli.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny Bursík řekl: „To je můj konzistentní postoj od doby, kdy jsem byl v Tošovského vládě. I když jsem byl mimo politiku, v pozici konzultanta, nebral jsem z principu zakázky ČEZ. Protože ta firma ovlivňuje politiku, nechává si novelizovat zákony ve svůj prospěch.“ Nechme stranou, jestli mu ČEZ nějakou zakázku vůbec nabízel, jestli tudíž měl co přijmout, respektive „z principu odmítnout“. Touhle větou a faktem, že přijal zakázku od Mostecké uhelné společnosti, říká, že společnost Mostecká uhelná (dnes Czech Coal) není tak špatná jako ČEZ, že neovlivňuje politiku a nenechává si novelizovat zákony ve svůj prospěch. Jinak by od ní přece konzistentní Bursík nemohl přijmout zakázku. Jen pak není jasné, proč obviňuje tuto firmu, že lobbuje a korumpuje vládu Jana Fischera?

Podstatná informace je o obecném fungování zelených v energetice. Z hlediska celku jsou změny zákonů, jež ekologové prosadí, vesměs velmi nákladné. Jako příklad mohou sloužit vysoké výkupní ceny elektřiny z větrných a fotovoltaických elektráren. Pro konkrétní skupiny ale tyto „ekologické zákony“ přinášejí příležitost k mimořádným a téměř bezrizikovým ziskům. Jako příklad mohou opět sloužit vysoké a na patnáct let garantované výkupní ceny elektřiny z větrných a fotovoltaických elektráren.

Pro Bursíka, stejně jako pro mnoho ostatních zelených lídrů platí slova fiktivního klasika Gordona Gekka: „Vše je o byznysu, zbytek je konverzace.“ V Bursíkově případě je konverzace zelená, ale to není podstatné. I v jeho konání (v návrzích, které prosazuje, či naopak likviduje) je podstatná stopa peněz. Tu je k pochopení reality potřeba sledovat.

Týdeník EURO 6/2010