Proč vznikl koncept libertariánské demokracie

Libertariánské myšlení je založeno na víře v očistnou roli odpovědnosti. Uděláte špatné rozhodnutí? Odskáčete to. Finančně, zdravím, v krajním případě i životem. Uděláte správné rozhodnutí? Daří se vám líp. Existuje snad něco přirozenějšího než pravidlo, že chytřejší, pracovitější a opatrnější lidé jsou bohatší, zdravější a žijí déle, zatímco hloupí, líní a riskující jsou chudší, nemocnější a dříve umřou? Je asi jasné, jaký přístup by byl výhodnější. Bohužel, odpovědnost z nás snímá dnešní „pečující“ stát. Psal jsem o tom už před lety zde.

Pokud se ovšem libertarián pustí do vysvětlování svých představ o tom, jak by se měla zmenšit státní agenda, narazí na dva problémy.

Problém první – nejde to „příkazem“

Dnes stát funguje podle zásady „Co se ti nelíbí – zakaž, co se ti líbí – přikaž“. Tedy... vlastně to spíš nefunguje. Rozkládá to společnost, ve které každý jedinec touží, aby autorita (stát) přinutila ostatní žít podle toho, jak tento jedinec chce. Ale lidé to tak nevnímají. Paradoxně, i když jsou čím dále nespokojenější, slyší na „Přikážeme!“ a „Zakážeme!“ stále víc.

Libertarián pak často působí jako z jiného světa, když přijde a navrhuje, aby těch příkazů a zákazů bylo co nejméně. Aby si každý nesl svoji odpovědnost sám. Aby dokázal vlastním příkladem, že jeho rozhodnutí a „návod na život“ jsou lepší a následováníhodné. A aby si odskákal svá špatná rozhodnutí a špatný návod na život.

Přikázat dobro a zakázat zlo totiž ve skutečnosti nelze. Jde to totiž jen teoreticky. Za řečnickými pultíky. Před kamerami a mikrofony. Na papíře. Ale lidi si toho, kupodivu, většinou ještě nevšimli. Ani si ještě nevšimli, že ti přikazovatelé a zakazovatelé za řečnickými pultíky, před kamerami a mikrofony si hlavně zařizují dobro a privilegia pro sebe a před zlem je chrání ozbrojení pochopové placení ze společného.

Jediné, co libertarián může nabídnout, je dodržování jednoduchého systému založeného na jednoduchém systému – nepřípustnosti a trestání násilí vůči lidem a jejich majetku.

Problém druhý – je to složité, systém se brání

Stát dnes zasahuje do tolika společenských vztahů (a lidé jsou na to zvyklí), že je prakticky nemožné byť jen trochu zmenšit jeho roli v jedné věci, aniž by to nemělo vliv na množství dalších záležitostí. Navíc při vzniku regulace či nových úřednických míst je bit jen „společný měšec“, což není vidět, při deregulaci najednou hrozí ztráta pracovních míst a agendy, kterou někdo opečovává. Navíc – stát „na plný úvazek“ obhajuje svoji činnost a snaží se neustále růst a zvyšovat svůj záběr, takže jakákoliv deregulace jde proti nastoupenému směru.

Krátká paměť a zvyk navíc způsobují, že lidé už si nedovedou představit, jak by to jinak fungovalo. Jako příklad uveďme neomezenou rychlost na silnicích. Nebýt německých dálnic, bylo by pro lidi už naprosto nepředstavitelné, že by bylo možné nemít rychlostní limit. A málokdo si při tom vzpomene, že to není tak dávno a rychlostní limity nebyly běžné ani u nás (viz zde).

Proto vznikl koncept „libertariánské demokracie“. Vznikl jako co nejkomplexnější popis společenských vztahů založených na zásadě, že „demokraticky hlasovat“ je možné pouze o tom, co je předem fixně dáno Ústavou. Do jiných záležitostí stát NESMÍ zasahovat.

V Libertariánské demokracii by tedy nehrozilo, že kdejaký splašený politik či úředník placený zájmovými skupinami zanechá „svoji vizitku“ v podobě dalších a dalších zákonů, vyhlášek, omezení, regulací, poplatků, povinností atd..

Jako příklad pak je uveden model státu, který řeší jen to nejzákladnější, co má stát mít v popisu práce (viz zde).

V následujících článcích se budeme snažit podrobněji popsat, jak by fungovaly jednotlivé oblasti společenských vztahů. Pokud vás bude také něco zajímat či byste měli nápad na téma dosud nezpracované, budeme rádi, když nám to napíšete (viz zde).

Další díl bude věnován penězům v LD a všemu kolem nich.

www.LibertarianskaDemokracie.cz
www.Libertarianskyinstitut.cz