České deníky se předháněly v informacích, spekulacích a rozhovorech s Petrem Machem, iniciátorem vzniku jedné pravicové strany, a Petrem Havlíkem, mluvčím druhé připravované pravicové strany.

Pět stran nestačí

Lze se samozřejmně vysmívat nejasnostem, protimluvům i naivitě otců zakladatelů. Je to však laciné a cynické. Česká politická scéna přes svoji značnou stabilitu potvrzuje prostor pro vznik nových, úspěšných stran. Do sněmovny se po deseti letech vrátili zelení a hned jsou ve vládě. Dvě období po sobě ve sněmovně zasedali republikáni, vládní ODA byla nahrazena US-DEU. První krajské volby v roce 2000 vyhrála nově vytvořená Čtyřkoalice. V posledních krajských volbách před dvěma měsíci uspělo (s výsledkem kolem deseti procent) hned několik nových či staronových politických subjektů v několika krajích. Voliči potvrdili, že si s nabídkou pětice sněmovních stran nevystačí.

Probíhající aféra s nákupem hlasů v ústecké ODS připomněla obdobné aféry v ČSSD i SZ. Vnitřní poměry v českých stranách jsou mimořádně nevábné. Není divu, že nespokojenci, často po několika neúspěšných pokusech uvnitř stran něco změnit, rezignovaně odcházejí. Když se k tomu přidá i programový posun stran, jejich neúspěch ve volbách, neochota vyměnit vedení, pak přirozeným vyústěním je volání po nové politické nabídce.

Neúspěchy předchozích pokusů varují

Pokusy vytvořit nové strany proběhly na všech pólech politického spektra. Připomeňme Stranu za životní jistoty exposlankyně ČSSD Volfové. Sládkovce najdeme mimo ODS a SZ především v radikálních uskupeních typu Národní či Dělnická strana. Bývalí členové ODA byli aktivní při vzniku Konzervativní i Liberální strany.

Po propadu US-DEU se zdálo, že ODS se stane hegemonem občanské pravice. Zatím jím je a její gravitace k ní přetahuje i část voličů od slábnoucích koaličních partnerů. Po prosincovém kongrese zůstala ODS v hluboké krizi dané jak drtivou volební porážkou a masivním oslabením krajské úrovně strany, tak především ztrátou jakékoli vize, přitažlivosti pro voliče a receptu na změnu vlastní politiky. Kromě skalních voličů ji při politické relevanci drží především odpor k Paroubkově populismu a absence reálné alternativy.

Zdravá konkurence

Pokusy postavit novou pravicovou stranu jsou proto cenné. Vedle ideologicky založeného Petra Macha stojí prakticistní pojetí Petra Havlíka. Jeden chce politicky hájit pravicové hodnoty, druhý zájmy pravicových voličů. Obojí už v minulosti zkusily neúspěšně jiné strany. Teď se však zdá, že existuje dostatečně silná poptávka významného počtu nespokojených pravicových voličů.

Ideologové proti vekslákům

Chceme politiku ve veksláckém podání, které v severních Čechách ruku v ruce provozují ODS a ČSSD, nebo může být politika soutěží myšlenek? Konkurence prospívá v mnoha oblastech, není důvod, aby politika byla výjimkou s pevně daným počtem hráčů. Konkurent na pravici konzervativcům z ODS a KDU chybí. Bez něj se neseberou. Protiústavní rozsah financování politických stran vytváří spolu s volebními systémy, konzervativností voličů i médií velkou bariéru pro vstup nových hráčů na politický trh. Bude napínavé sledovat, zda otcové zakladatelé zůstanou jen generály bez vojska, nebo se jim povede nabídnout nesocialistickému voliči atraktivní, věrohodnou a dostatečně silnou stranu. Česká republika by ji potřebovala jako sůl.

Psáno pro HN

Autor, politolog, je ředitelem Institutu K.H. Borovského, osobní stránka.