Zkusili jste někdy vyběhat stavební povolení? Znáte lidi, kteří zažili martyrium razítek na povolení k přístavbě garáže? Asi všichni máme buď přímo, nebo zprostředkovaně nějakou neblahou zkušenost s povolováním stavby a rozhodováním stavebních úřadů. Neexistuje nikdo, kdo by byl spokojený s tím, že jsme v délce stavebního řízení někde mezi zeměmi jako Burundi, Kamerun a Honduras a v absolutním pořadí někde za 150. místem na světě.

Takže je logické, že vláda připraví nový stavební zákon a jeho hlavním úkolem je zrychlit povolování staveb. Ten zákon se již poněkolikáté snaží vládní poslanci prosadit ve třetím čtení ve Sněmovně a opoziční poslanci tomu brání. Ve středu 26.5. se to podařilo koalici ANO, ČSSD a SPD. Poněkud překvapivě se hlavní mediální diskuze vede o okrajovém, nikoliv ale zcela bezvýznamném tématu s názvem „kam patří stavební úřad“. Nyní je rozhodování o povolení staveb podobně jako desítky dalších kompetencí svěřeno stavebním úřadům, které jsou v rámci přenesené kompetence umístěny na městských úřadech vybraných měst. To je zcela běžná praxe a drtivá většina rozhodování státní správy je svěřena městským (obecním) úřadům, které ji v přenesené působnosti vykonávají. Od doby vzniku krajů, tedy od roku 1999, kdy se první zákon o krajích připravoval, poslanci tehdy rozhodli, že budeme mít jeden úřad, který bude vykonávat jak státní správu, tak i samosprávu. Tak fungují krajské úřady, úřady obcí s rozšířenou pravomocí (ORP), úřady pověřených obcí.

Paní ministryně Dostálová v zákoně navrhuje vyjmout stavební úřady z tohoto modelu a postavit je jako samostatný úřad státní správy (podobně jako finanční úřady nebo úřady práce). Ale jak se zrychlí stavební řízení, když si pro povolení nepůjdu na městský úřad na horní konec náměstí, ale na samostatný stavební úřad na dolním konci? Existuje někde nějaká studie, která by dokazovala, že lokální politici vstupují do povolování staveb? Zdržuje snad starosta vydání třeba územního rozhodnutí? Nic takového neexistuje.

Povolování staveb má u nás hororový průběh s nejistým výsledkem. Dopustili jsme, že ke každé stavbě se může vyjádřit kdokoliv, kdo má díru do krku. Takže desítky zákonů stanovují desítky povinností desítkám úřadů, které se všechny snaží prosadit to svoje ke každé stavbě. Takže hasiči potřebují širokou ulici i mezi třemi rodinnými domky, životní prostředí tam chce ale stromy a síťaři to nepovolí, protože by kořeny mohly narušit kabely a trubky pod zemí. Každý má svůj chráněný zájem a nikdo nechce a vlastně ani nemůže ustoupit. Do toho desítky aktivistů, kteří v zásadě nechtějí žádnou stavbu a protestují proti jakékoliv investici. Když jsou důslední, zastaví stavbu na roky. Jeden mašíbl v Praze už 15 let blokuje výstavbu výtahu v normálním vinohradském činžáku se šesti patry. Stavební úřad pouze sbírá a třídí stanoviska, námitky a připomínky, které dostává. Vlastní autoritu, vlastní právo rozhodnout, co je a co není skutečně u konkrétní stavby důležité a co je jenom okrajové, nemá.

Je skoro jedno, jestli bude stavební úřad na horním nebo dolním konci náměstí a jak moc digitální celý proces bude, povolování staveb zdržuje spleť dalších zákonů, norem a kompetencí, které dovolují kdekomu zdržovat, vymýšlet obstrukce a nesmysly a tak blokovat vydání povolení. A s tím ten projednávaný stavební zákon nedělá zhola nic.

Zákon nyní doputuje do Senátu, ten během 30 dnů schválí výrazně odlišnou verzi a pak v době prázdnin na konci volebního období bude muset paní Dostálová najít 101 hlasů na přehlasování Senátu. Přijímat zcela zásadní normu, která má platit na roky, na sílu na konci volebního období je pošetilost.

Autor je komunální politik ODS