Politici ODS, TOP 09 a VV nám už skoro tři týdny pečou koaliční smlouvu. Na veřejnost prosakují nejrůznější dílčí informace o jejím obsahu. Jedno se zdá však již teď jasné: vyjednavači směřují k sepsání dlouhé a velmi detailní smlouvy. Nemyslím si, že je to šťastné řešení.

Zaprvé proto, že vznikne dlouhý, vysoce technický, nezáživný a pro normálního občana nejspíš nepříliš srozumitelný text plný kliček, nuancí, pojistek a protipojistek. A po čtyři roky pak budeme svědky handrkování koaličních špiček o interpretaci té či oné formulace.

Zadruhé proto, že dlouhou a podrobnou koaliční smlouvu lze těžko vnímat jinak, než jako projev vzájemné nedůvěry. Kde je vzájemná důvěra, stačí jeden stisk ruky a čestné slovo. Když si nevěříme, nastoupí šiky právníků a začnou se vršit paragrafy. To není dobrý příslib do budoucna.

Zatřetí a hlavně: realitu politického rozhodování na vládní úrovni nelze vtěsnat do žádné smlouvy, byť by byla sebedetailnější. Koaliční partneři si mohou slíbit tisíc věcí, ale můžeme si být jisti, že dříve či později se vynoří problém č. 1001, se kterým nikdo nepočítal, a celá slavná smlouva je k ničemu.

ODS, která svého času prosazovala daňové přiznání na jednu stránku, přitom mohla svým partnerům nabídnout koaliční dohodu stejného rozsahu.

Text by mohl začínat preambulí, ve které by se partneři shodli na obecné definici základních priorit budoucí vlády, odpovídajících zásadním tématům každé z koaličních stran. A místo superdetailních projektů zformulovat jeden jediný článek, který by definoval metodu práce: „Veškerá rozhodnutí vlády budou přijímána konsensem. Koaliční strany se zavazují k loajální podpoře vládních rozhodnutí.“

Po podpisu této smlouvy by se strany mohly dohodnout na složení vlády (ve které by mimochodem již tolik nezáleželo na tom, kdo má kolik hlasů, neboť by nikomu nehrozilo přehlasování). A až ta by se vrhla do podrobné práce – na svém programovém prohlášení. Byl by to důstojnější a v důsledku nepochybně i mnohem efektivnější postup, který by navíc dával naději, že si v nadcházejících letech ušetříme vnitrokoaliční mediální tahanice. A dostali bychom se z kategorie zemí, kde se po volbách na novou vládu musí čekat týdny či měsíce...

Pokud nová koalice opravdu chce něco udělat s nedůvěrou občanů v politický systém, musí přijít s přímočarým, srozumitelným a gentlemanským politickým stylem. Protahující se koaliční jednání nejsou zrovna nejšťastnějším začátkem.

Převzato z autorova blogu na LukasMacek.blog.idnes.cz

Ředitel evropského studijního programu Sciences Po Paris v Dijonu