Profesor Jan Keller, věren svému ideologickému zaměření, se nedávno pustil do tzv. pravicově orientovaných stachanovců, viz odkazy na konci článku. S viditelným pohrdáním o nich mluví jako o těžkých potenciálních schizofrenicích. S politováním konstatuje, že musejí podávat naprosto špičkový výkon, a to v jakémkoliv věku, že musejí být tělem i duší oddáni firmě, ať již své vlastní nebo té, která jim dává práci, že se nesmějí spoléhat na stát a že se mají o sebe postarat sami, popř. spolehnout na vlastní rodinu.

Skutečně odsouzeníhodné vlastnosti pro levicového politika, který potřebuje, aby byly jeho ovečky na státu co nejvíce závislé. Je to celkem logické: Čím více veřejných prostředků, tím více skutečné nebo potenciální korupce, a tím více byrokracie a státního aparátu na její potírání, tím více je nutné požadovat povinnou "solidaritu" (přeloženo: vyšší daně) na jeho udržování zejména od těch pracovitějších a bohatších, tím více moci pro politiky, o jejichž kvalitě si netřeba dělat iluze - koneckonců, jsou naším zrcadlem.

Občas si povídám se svými dospívajícími dětmi a jednou jsme narazili na otázku, jak je možné, že se stát stále zadlužuje a kdy tomu bude konec. Moje odpověď byla taková, že lidé si prostě volí takové politiky, kteří jim slíbí, že se teď budou mít dobře a že ty dluhy i s úroky pak zaplatí až jejich děti. Tedy, přesněji řečeno, pouze děti těch, kteří děti mají. Kdo žádné potomky nemá, nemusí tyto tíživé otázky řešit, povinnou "solidaritou" to všechno zacálovat budou zatíženy děti od sousedů (omlouvám se těm, kteří se nyní mohou cítit dotčeni, neboť by děti chtěli, ale ze zdravotních důvodů je nemohou mít). Snad jsem svým dětem zvýšil motivaci učit se cizí jazyky.

Nemohu si v souvislosti s článkem Jana Kellera odpustit ještě jednu poznámku: Představte si (a nikomu to nepřeji, zažil jsem to sám), že vás nebo někoho z vašich blízkých čeká náročná a nebezpečná operace. Měli byste na výběr: Může vás operovat nějaký, slovy profesora Kellera, "pravicově orientovaný stachanovec", o kterém je známo, že podává naprosto špičkové výkony a že je svému povolání oddán tělem i duší. Nebo se vám bude věnovat někdo, kdo touto, pro pana profesora Kellera zjevně odpornou vlastností, v takové míře neoplývá. Koho byste si zvolili? A koho by si zvolil profesor Keller?

Původní příspěvek prof. Jana Kellera je zde a zde, další reakce jev tomto odkazu, ale asi nejbrilantnější kritika páně profesorových myšlenkových pochodů se nachází tady.