Teprve v poslední době jsem si uvědomil, jak velkou proměnu prodělala česká politika v průběhu minulého desetiletí. Možná mi ta změna unikala proto, že byla postupná, nenápadná; neodehrálo se nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo listopad 1989. Zásadní změna to ovšem byla!

Hnutí, která tu vznikla (ANO, SPD), jsou jiného typu než politické subjekty, které tu byly předtím. O těchto nových hnutích se někdy mluví jako o populistických, čímž se myslí, že jsou to slibotechny. Já si ale nemyslím, že by hlavním znakem těchto nových hnutí bylo slibování věcí nesplnitelných nebo takových, které splnitelné sice jsou, ale které nikdo nemá v úmyslu splnit. Takže si nemyslím, že by v tom - oproti starším politickým subjektům - byl rozdíl.

Myslím, že hlavní rozdíl oproti dřívějším subjektům spočívá v odlišném vztahu mezi voličem a daným politickým uskupením. Zatímco tradiční strany se zavazovaly programem a od voličů čekaly nejen to, že je budou volit, ale taky to, že budou žít určitým způsobem, takže vadilo, když se strana od programu odchylovala, stejně jako vadilo, když člen např. křesťanské strany nežil jako dobrý křesťan, tato nová hnutí už na sebe, na své členy a na své voliče žádné podobné nároky nekladou. Zatímco dřívější politik se podobal řemeslníkovi, který přichází, nabízí svou odbornost a pokud požadavky zákazníka neodpovídají jeho odbornosti, zdvořile je odmítne (takže instalatér se nepustí do opravy šatů), politik těchto nových hnutí se spíše podobá Winstonu Wolfovi z Pulp Fiction, který přichází a říká:“Jmenuji se Wolfe, řeším problémy...“ Jeho nabídka zahrnuje cokoliv, ale je taky mnohem neurčitější. Řeší se to, co chce volič, na kterého už nejsou kladeny žádné další požadavky kromě toho jediného - aby volil. Programy sice tato nová hnutí mají, jsou to ale už jen rezidua, jejichž jedinou funkcí je vyvrátit argument, že žádný program není.

Zvláštní pozornost si v tomto ohledu zaslouží Robert Šlachta, jehož hnutí vzniklo ještě o něco později, v tomto desetiletí, který předchozí proměnu posunuje zase ještě o něco dál: S programem dopisovaným narychlo v posledním předvolebním čtvrtletí, s vágností par excellence, je v permanentním podezření, že jeho hlavním úkolem je odčerpat antikorupčně naladěný elektorát Pirátům a přivést ho do budoucí koalice vedené Babišem. Sobě pak může zařídit poslanecký nebo i ministerský plat. Volič si nemůže nepoložit otázku: Policajt, nebo rošťák?

Myslím, že je nepochopením současnosti, když se někteří voliči pokouší posuzovat dnešní politiku prizmatem politiky předchozí, a pak se od nového pojetí politiky odvrací s povzdechem připomínajícím název starší italské erotické komedie - Bože, jak hluboko jsme klesli...

Z nedostatku jiné terminologie užívám pro tato nová hnutí termín ‚politické subjekty nového typu‘ (je snad zbytečné upozorňovat, že pojem ‚strana nového typu‘, užívaný Leninem, nemá s tímto mým označením nových skutečností nic společného).