Zlé sny se naplnily a Česko se zase dostává na titulní stránky novin ve světě. Tentokrát se jedná o střet zájmů mezi zemědělským velkopodnikatelem Babišem a premiérem Babišem.

Nejen pražská kavárna, ale už i politici v Bruselu jednoznačně konstatují, že podpora Babišova zemědělského a potravinářského koncernu není možná a že je nutné buď omezit vliv předsedy vlády na rozdělování dotací, nebo předsedy vlády na chod jeho Agrofertu. Až sem je to vlastně docela interní záležitost Andreje Babiše a jeho a i naše společná ostuda, že naši zemi reprezentuje někdo takový. Ale trochu ostudy přece zvládneme, už jsme v souvislosti s našimi potentáty zažili mnohé a málokdy to bylo skutečně důstojné. Konec konců, Babiš v tom není sám, nad ministrem zemědělství Tomanem, majitelem velkého zemědělského podniku, se stahují velmi podobné mraky a ukazuje se, že není prostě úplně rozumné být současně ten, kdo o podpoře rozhoduje, a stejně tak i ten, kdo ji inkasuje.

A nejedná se pro Babiše o malé peníze. Podle veřejné výroční zprávy Agrofertu v roce 2017 čerpal Agrofert na dotacích 2,1 mld. Kč. To jsou peníze přímo jeho holdingu, tedy peníze do Andrejovy kapsy, které může a nemusí použít na další rozvojové aktivity. Abychom si to číslo lépe představili, tak při počtu 100 000 pracujících v zemědělství by každý, kdo jezdí traktorem, stará se o krávy a koně, kydá hnůj nebo vlastní malou farmu, dostal na ruku 21 000 korun, tedy něco jako jeden měsíční plat navíc. Místo všech těchto 100 tis. lidí v zemědělství dostal tyhle peníze jeden člověk, shodou okolností premiér, který o nich tak trochu i rozhoduje.

Co asi udělá Evropská komise po usnesení Evropského parlamentu? No to je jednoduché, zastaví dotace do agrárního sektoru jako celku nebo dotace výrazně omezí. To se dotkne jak těch několika málo velkých oligarchů, kteří obdělávají 70 % rozlohy zemědělské půdy, tak především těch malých farmářů, kteří stále ještě přežívají a kteří navzdory těm velkým kolosům stále ještě v malém někde na venkově hospodaří a starají se o svoje pole a svoje kravky. Ani oni nedostanou dotaci na plochu (SAPS) nebo ji dostanou s velkým zpožděním, až se vše vyjasní a prošetří. Právě tyto malé rodinné farmy budou první ohroženy a budou první čelit existenčním potížím a případně dokonce likvidaci svého rodinného podniku. Velké agrární komplexy dobře přežijí a počkají, až se tato vlna přežene, a pak budou ve svém byznysu pokračovat nerušeně dál i s evropskými dotacemi.

Premiér Babiš si zcela vědomě a bez jakýchkoliv skrupulí bere jako rukojmí české malé farmy, které jsou tak na Babišově podnikání závislé. Takové společnosti budou mít problémy, pokud EU omezí, zruší nebo začne prověřovat neoprávněné dotace do Česka. Předseda vlády opravdu dokazuje, jak se stát řídí jako firma. Stát je moje firma, stát je moje dojná kráva. Ostatní konkurenty je třeba zadupat do země, zničit. Premiér – majitel Agrofertu - vědomě a úmyslně žene do záhuby české zemědělství, protože jeho vlastní příjmy a jeho vlastní kapsa je mu milejší a je pro něj důležitější než rozvoj českého zemědělství a českého venkova. A ještě mu k tomu ti, které takto za koblihu podvádí, tleskají.

Autor je komunální politik ODS