1.3.2024 | Svátek má Bedřich


POLITIKA: Fascinace chlastem

20.9.2012

Už čtrnáct dní v médiích a v politických kruzích vládne jediné téma: otrava pančovanými alkoholickými nápoji. Média mají o čem referovat a do nekonečna se ptát odborníků, quasiodborníků a politiků, přičemž ti poslední mají jako obvykle tu nejsilnější potřebu se k věci vyjádřit. Exekutiva tomu všemu běsnění nasadila korunu známým rozhodnutím o omezení prodeje alkoholických nápojů zdůvodněným tím, že takový krok je nutný k ochraně zdraví obyvatelstva. Myslím, že překvapivě z role vypadl jinak velmi rezervovaný a v názorech střídmý ministr zdravotnictví, který označil lahve pančovaného alkoholu jako svého druhu zbraň hromadného ničení.

Ruku na srdce, o jaké ochraně obyvatelstva to mluví ministr zdravotnictví nebo premiér? Tady se nedělají kroky k ochraně obyvatelstva, tady se dělají kroky k ochraně té části obyvatelstva, která svým životním stylem, tj. soustavným nasáváním toho nejlevnějšího svinstva, co existuje na trhu, o takovou ochranu vůbec nestojí. Až do prohibičního opatření bylo v médiích možno zaznamenat jejich reakce, že strach nemají, že svému prodejci věří, že jim prodává to, co je v pořádku, a pijí vesele dál. Jestli někdo má dojem, že litr kořalky (ať již se jmenuje jakkoli) za Kč 60 nebo panák whisky za 17 Kč, jak je zhusta možno vidět, je to pravé ořechové, tak si můžete vsadit boty na to, že takový konzument se nezastaví a bude pít dál, co mu přijde pod ruku, a černý trh, zbaven konkurence solidních likérek, mu ty dobroty nabídne. Řekněme to tedy rovnou – chrání se proti jejich vůli především kořalové, tj. silní denní konzumenti čehokoli, co teče. Nevídáno, že to sem tam odnese někdo životem – tito lidé by se uchlastali k smrti svými patoky tak jako tak. Za to nestojí žádné opatření, které omezuje výrobu tam, kde se vyrábí solidně a kvalitně, a ministr zdravotnictví respektive vláda podlehli strachu z hysterických reakcí médií a z toho, že budou viněni z celé řady úmrtí. To ale budou a již jsou stejně - je to prostě chyba a nikdo ji už dnes nepřizná. Slova prezidenta Klause, kterými zpochybnil toto opatření, by se měla tesat.

Samozřejmě, že opozice a celá řada chytráků viní tuto vládu, že nemá výrobu a obchod s tvrdým alkoholem pod kontrolou. Jenže to není problém jen této vlády, ani té předešlé, ale všech vlád, co jich tu bylo od liberalizace ekonomiky na přelomu roků 1990 – 1991. Vlády a především politici sedící v parlamentu pod silným lobbováním a nepochybně i v řadě případů z naprosto zištných důvodů dovolili, aby se jako v té nejposlednější balkánské zemi vyráběl chlast (slovo alkoholický nápoj záměrně neužívám) a dodával na trh ve velkoobjemových obalech a dokonce v KEG sudech a podával se i na těch nejnemožnějších místech přímo na ulici. Přece jen je daleko jednodušší skrytě provozovat nelegální výrobu alkoholu dodávaného do distribuce v sudech a různých velkoobjemových plastových obalech, než ji stáčet do lahví – to už je složitá logistika vyžadující velké prostory, stáčící linky a další zařízení, která tak snadno pozornosti neunikne.

Kdo by mohl věřit tomu, že – pří všeobecně známé skutečnosti, že především severní a střední Morava je centrem nelegální výroby chlastu (tak jako je severozápad a sever Čech znám výrobou perníku a jeho moderní formy krystalu) – tato skutečnost mohla po dlouhá léta unikat policistům a té hromadě celníků, co místo sekýrování na hranicích měli ve vnitrozemí právě bojovat proti nelegální výrobě ničivého svinstva, kterému se vzletně říká alkoholický nápoj a který se jak odérem, tak i chutí spíše než čemukoli jinému podobá tekutině do vstřikovačů automobilů. Můžeme jen doufat, že některé stíhané osoby zazpívají a ukáže se, kdo všechno v tomto špinavém byznysu má své prsty pevně zaseknuté. V zemi, kde si můžete zajít do stánku s novinami a při koupi Květů si šoupnout do volátka dvě mocné kořalky nejasného původu, je trapné se nyní hrozit, co že se to vlastně děje.

To je v civilizovaných zemích nemyslitelné a my také žádná civilizovaná země v tomto, ale i v mnohých jiných ohledech nejsme. A nesvádějme to jen na vysokou spotřební daň a hladový erár – je to prostě proto, že tady lidé nechtějí pít, chtějí chlastat, a to ve velkém a denně, a tak tomu politici a odpovědné osoby v exekutivě, také ve vidině vyšších daňových výnosů, vycházeli po celá dvě desetiletí krok po kroku radostně a ochotně vstříc. Teď se budou najednou všichni hrozit a láteřit na vládu a přijímat v panice zbrklá opatření. Jediné, co se ukazuje v plné nahotě je, že celá ČOI je k ničemu, nepropuštění celníci přesunutí z hranic do vnitrozemí a policie jakbysmet a ti všichni začnou hýbat zadky až v okamžiku, kdy hladovost nelegálních výrobců dosáhne takového rozsahu, že do destilátů namíchají cokoli, jen když to posype, a hysterie politiků a médií je vytočena na nejvyšší obrátky.

A nakonec ještě malá poznámka: Kdo si v tomto kořalkovém běsnění vzpomene ještě na Davida Ratha, DP města Prahy, Opencard a na jiné legrační kauzy? Policie má dnes jiné starosti – musí otevírat lahve a ochutnávat. Hádejte třikrát, komu to vyhovuje.