Ještě v minulém století jezdili venkované po cestách v povozech tažených koňmi. Ve vesnici, kde žili a v jejímž okolí se většinou znali, se na dálku poznávali podle koně, povozu či nákladu, zdravili se a pomáhali si. Pepa měl bělouše a vozil v létě seno a v zimě dřevo nebo uhlí na topení. Franta s hnědákem zase rozvážel pivo. Když do vesnice přijel někdo cizí, hned to poznali a vyptávali se, odkudpak ty jsi, člověče.

Později, když začala jezdit auta, ještě jich nebylo moc, ta se dala také dobře rozpoznat. Laurin & Klement, Tatra, Praga, Aero atd. Ale auta už dostávala poznávací značky. Bylo to jednoduché, Praha měla P, a když se někde objevilo auto s P, hned všichni věděli, že je to Pražák. Aut přibývalo, nestačilo už jen P pro Pražáky nebo B pro Brňáky, přidávala se další písmenka, a každý okres tak měl svoje. Bydlím na Praze-západ, a tak když jsem dříve třeba někde u Sušice potkal auto s písmeny PZ, hned jsem věděl, že je to někdo „tam od nás“. Dokonce jsme se i navzájem v autech pozdravili nebo na parkovišti popovídali.

Pak zrušili okresy a přišly kraje nebo, chcete-li, regiony. Tak mám značku s písmenem S. Je to území cca od Rožmitálu pod Třemšínem po Mnichovo Hradiště a od Rokycan po Čáslav, Prahu z toho vyjímaje. Je to sice taky „tam od nás“, ale už to není PZ. No a teď, když si řidiči mohou ponechat např. svoji původní SPZ při přestěhování z Ostravy nebo Plzně třeba do Davle, už to není řidič „tam od nás“, ale po několikerém přestěhování bůh ví odkud. A někde vzadu na značce má nám všem společný proužek s hvězdičkami EU, kde se dole krčí malinké cz. Jeho lokální identita je ale ta tam.

Zanedlouho může EU ještě nařídit odstranění krásné české přípony -ová u příjmení našich dívek a žen, aby se, i když to třeba vůbec nechtějí, vyrovnaly mužům. Kupodivu, vojenské hodnosti jdou proti tomu, u takové četařky Novák se už dnes neví, zda je to žena nebo četař Novák, který se pro své hochy v četě cítí být ženou.

Pomalu a nenápadně tak vzniká euročlověk bez příslušnosti k čemukoliv, ba ani k pohlaví, ve školství inkludovaný směrem k podprůměru, multikulturním tlakem EU zbavovaný vlastní kultury a potlačováním svého vlasteneckého cítění a posléze i svobody projevu. A to si ani nevšimne, že z původního evropského obyvatelstva se kvůli nějaké Merkel a spol. stává menšina, stále menší a menší. Žádné díky. Zanedlouho nám ještě k zákazu žárovek, účinných vysavačů a kouření v restauracích přidají zákaz požívání alkoholických nápojů kdekoliv v době od slunka do slunka. Zachraň se, kdo můžeš. Otázka je jak nebo kde a zda už není pozdě. A začalo to těmi espézetkami. Nebo je to všechno jinak?