Tři čtvrtiny české veřejnosti nesouhlasí s přijetím eura. Poslední údaje ukazují, že se na tom od loňského podzimu nic nezměnilo ani po intervenci ČNB proti koruně. U voličů všech parlamentních stran převažují odpůrci eura nad příznivci. U voličů hlavní vládní strany ČSSD je dokonce čtyřnásobně víc odpůrců než příznivců. Přesto vláda, vedená ČSSD, tento fakt vytrvale ignoruje. Jindy se názorem občanů zaklíná na každém kroku, teď je jí to nepohodlné. Takže jen dokola omílá otřepaný argument, že není o čem se bavit, neboť´ přijetí jednotné měny jsme si schválili už v referendu o vstupu do EU.

Inu, neschválili. To byla totiž úplně jiná eurozóna. Například jsme si v referendu neschválili povinnost zaplatit 350 miliard korun do tzv. záchranného mechanismu (tedy de facto fondu na sanaci rozpočtově nezodpovědných států), která by platila ihned po našem vstupu do eurozóny. Neschválili jsme si ani fiskální pakt, který podřizuje parametry státního rozpočtu striktní bruselské kontrole - a kdo to neplní, bude čelit následným sankcím. A neschválili jsme si ani bankovní unii, která může ohrozit vklady českých střadatelů odsáváním prostředků úspěšných českých bankovních poboček na záchranu neúspěšných poboček jinde. Žádná z těchto podmínek v době našeho vstupu do EU neexistovala. Byly vytvořeny až v posledních pár letech, v reakci na chronickou finanční krizi eurozóny.

Lidé ovšem tuší, že se něco podstatného změnilo. Jejich hlas je v tomto případě hlasem zdravého rozumu. Zodpovědná vláda by se v takové situaci k euru nehnala, ani by takovou snahu nevyhlašovala za svoji prioritu. Naopak by se pokusila z nynější "povinnosti" udělat pouhou "možnost". Jak? Tak, že využije případného otevření evropských smluv (třeba až Velká Británie bude jednat o nových podmínkách svého členství v EU) a pokusí se pro ČR sjednat z eura výjimku. Taková výjimka by nám ani neznemožnila někdy v budoucnosti euro přijmout - pokud by s tím občané ČR třeba vyslovili souhlas v referendu.

Vláda se ovšem k něčemu podobnému ani vzdáleně nechystá. Místo toho mlží, že euro až někdy po roce 2020. Kroutí se, že to nepatří do pravomocí Evropského parlamentu, a tudíž ani do volební kampaně. A vlastní nejistotu maskuje pošklebky k ODS kvůli petici pro českou korunu. To je trojnásobná střelba mimo cíl. Za prvé, vládní výmluvy na vzdálený termín nezakryjí fakt, že vláda už teď hodlá podnikat nevratné kroky ke vstupu do eurozóny (např. přistoupení k fiskálnímu paktu). Za druhé – jde o výsostně evropské téma, které má zároveň celonárodní charakter, a proto je zcela namístě je otevřít právě před evropskými volbami. A za třetí – ODS sice nikdy nebyla stranou petic a referend, ale v tomto případě mohou být důsledky natolik závažné, že i použití uvedených nástrojů má své opodstatnění.

Vláda místo toho strká před veřejností hlavu do písku a jde jí o jediné: líbit se v Bruselu. Doma se to už nějak "okecá". To ovšem nehodláme jen tak připustit. Ohlas na peticeprokorunu.cz potvrzuje, že jednáme správně.