POLITIKA: Dvojí radost
Ta druhá radost z vítězství rozumu ve volbách je velmi umírněná, spíš jen takové uspokojení. Je to teprve začátek toho, co je třeba udělat, aby tato země nežila na dluh a stala se stabilním a prosperujícím společenstvím. Je to zároveň start kampaně pro příští volby za čtyři roky, protože řada věcí se bude muset potvrdit a dotáhnout do koce ještě v příštím volebním období. Toho by si měly být vědomy vítězné strany a myslet na to, že přízeň voličů je velmi vrtkavá, dokáže rychle reagovat na chyby. Velmi nerad bych se dožil recidivy nereformované levice.
Ta teď vytrubuje, že prohráli „obyčejní“ lidé (proto ty uvozovky) s malými platy. Co to je za logiku, je těžké pochopit. Těchto lidí je přece nejvíc, dvě třetiny zaměstnanců nedosahují na průměrný plat a statistik by vysvětlil, že je to i matematická zákonitost. Tak jak to, že tito lidé nedali za pravdu populistům slibujícím všem všechno? Ti se rádi vydávají za zachránce, i když o ně nikdo nestojí a za osm let vlády nevyřešili nic, jen učili žít na dluh. Navíc po prohře trapně mentorují, jak to ti mladí teď pocítí a jak budou litovat.
To zmíněné uspokojení z výsledku voleb vychází z toho, že přece jen se najde o něco víc soudných a uvážlivých lidí než těch ostatních, což vždycky z průzkumů nevyplývalo. Ale buďme na zemi, většina to není. Strany, které pravděpodobně sestaví vládu, dostaly 2,492 milionu hlasů, čili jen asi třetinu ze všech registrovaných voličů. Proto to varování.
Velkou chybou by bylo nevyvážené zatížení všech sociálních vrstev. Mám na mysli rovnou daň z příjmu fyzických osob. Ta by nenadělala škody v myslích lidí, pokud by nepřišla krize a pokračoval růst ekonomiky. Jenže ona přišla! I pan Janota připouští návrat progresivity a nejspravedlivější se mi jeví vrácení na úroveň před zavedením rovné daně. A to pouze do doby, než dosáhneme vyrovnaného rozpočtu, a ještě lépe, než bude možné počítat v rozpočtu státu s pravidelnými splátkami státního dluhu, nejen úroků. (Rád bych se toho dožil.) Milionářská daň by podle odhadů příliš nevynesla, něco okolo 6 miliard, a proto nenašla podporu. „Stará“ daň podle mého názoru přinese třikrát víc a to už stojí za to. Přísahám, že nikomu nic nezávidím, ale toto je nutnost, aby veřejnost nebyla zklamaná jen ze škrtání sociálních výdajů pro ty v podpalubí.
Podobně je to i s poplatky ve zdravotnictví. U lékaře a v nemocnicích jsou nutné, ty za recepty bych zrušil. Cena léků se reguluje dostatečně a lékáren je třikrát víc než dřív.
Hamižnost a tunely zdiskreditovaly tržní ekonomiku v očích mnoha lidí. Neoliberálové se rádi ohání střední třídou, ale nakonec z toho bývá jen lobby pro zájmové skupiny. Až se vyhrabeme z nejhoršího, bude prostor i pro přiměřenou dávku liberalismu i pro tu rovnou daň.
To se týká i nemravně vysokých platů ve vedení podniků se státní účastí, často ztrátových. Snaha po rozumné úpravě se objevila už dřív a snad k tomu dojde nyní, kdy je třeba počítat s každou korunou. Není třeba brát vážně vypočítavé hrozby, že půjdou jinam. Jen ať to zkusí, většinou je obsazeno a možná by tam museli makat mnohem víc.
Volby také ukázaly, že „mlčící“ část občanů nezapomíná a pamatuje si. Hříchy obyčejně víc než zásluhy. Potopení vlády a praní špinavého prádla před očima Evropy se zúročilo jak u zelených, tak u ČSSD. Jiným to spočítaly už evropské volby a doufejme podle poučky, že každé zlo může být někdy k něčemu dobré, to trošku přispělo ke kultivaci domácí politiky.
Nakonec něco k tomu divokému spojení hokeje a voleb.Je to přání umírněného ateisty : Kdyby tak milostivý Pán Bůh dopustiti ráčil, aby něco z poctivosti pana Jágra se přeneslo do hlav a myslí našich politiků!
