Rozbitá huba komunistického poslance Dolejše přišla, jak se zdá, pro komunisty a jejich všemožné příznivce jako na zavolanou. Tím nechci tvrdit, že si ten noční nářez objednal komunista Dolejš sám. I když i to by bylo možné. Hlavně je však možné, že jej nezbili žádní "antikomunisté", ale docela dobře to mohli být také konkurenční soudruzi z "tvrdého jádra " KSČM, této stalinistické partaje.

Soudruh Dolejš jim musí lézt na nervy tím, že první veřejně řekl, že s těmihle "zaprděnými dědky", abych použil slova soudruha presidenta Antonína Zápotockého, cesta nikam dál moc nevede. A že je tedy potřeba začít se projevovat více "evropsky " a "demokraticky", protože jenom tak lze získat potřebná koryta a prebendy. A případnou účast na vládě. A o to jde hlavně. Protože "světová revoluce" se, tak-ňák soudruzi, přes spolupráci všech sil od Fidela, přes Duháky a jiné antiglobalisty, bojovné feministky nevyjímaje, jaksi na obzoru neobjevuje. Takže, kdo vlastně rozbil ústa soudruhu Dolejšovi, který, pln krvavých šrámů a oteklin, hrdinně - tedy propagačně účinně - nastavoval svoji tvář desítkám kamer, není vůbec jisté.

Jisté je však jedno. Maskovaní příznivci levicové diktatury, halící se do různých plášťů a převleků, vycítili příležitost a vyznali svou víru. A pustili se do boje. Pomineme-li Haló noviny, nejbojovněji se projevily Britské listy.
Najednou je v nich plno výkřiků o "primitivních antikomunistech", což je přesně slovník stalinistů, tak se jistý J. Kalous na Blistech veřejně najednou mění z příznivce Duhy a sám se pojmenovává "komunistou".
Jan Čulík napadá novináře Drdu z Hospodářských novin i Freislera z LN a demagogicky a trapně argumentuje tím, že "čeští komunisté" za posledních 16 let nikoho nezabili. No, to asi ne, ale dokázali věznit třeba Hučína dost dlouho. A kdyby mohli, však by se odvázali jako jejich soudruzi v jiných zemích, kteří vraždí své protivníky napořád. Na Kubě, v Nepálu, Severní Koreji, Bělorusku atd. atd.

To, že někdo nevraždí, když mu to poměry nedovolují, není, vážený pane Čulíku, žádná zásluha. To jen znamená, že momentálně místní komunisté vraždit nemohou. Nic víc a nic míň.

Znáte výraz "bečení jehňátek", pane Čulíku, Štampachu a další? "Bečení jehňátek" říkali komunističtí vyšetřovatelé mučení, když vězněným mužům drtili varlata v zařízení podobnému louskáčku na ořechy. Šílený řev mučeného vězně pak s bolševickým humorem nazývali jak shora řečeno.
Jestlipak obrozená KSČM vydala některého svého příslušníka spravedlivému trestu? Ani náhodou. Ale když dostane jejich poslanec nakládačku, skoro se zjeví. Ostatně oranžoví komunisté také, jak bylo slyšet v parlamentu.

V Československu vraždili komunisté dost dlouho, aby bylo nechutné už samo o sobě to, že jsou stále ještě povolenou politickou stranou. Kdybyste chtěl, vážený pane Čulíku, rád vám povím (a jistě se najde i mnoho dalších) o tom, že takové zbití do bezvědomí byly - a kdyby to šlo, tak jistě i budou - běžné "metody" komunistů. A to říkám s plným vědomím toho, že jsem byl sám reformním členem KSČ čtyři roky do roku 1969. Tehdy jsme mysleli, že lze komunismus změnit. Bláhově. Dnes je jasné, že to nejde.

Poslanci Dolejšovi, lidově řečeno, někdo nabil hubu. Já jsem však viděl, coby mladý chlapec, jak stáli lidé na chodbách Pankrácké věznice před zkrvavenou zdí a z obličeje i těla jim kapala na zem krev. Viděl jsem v Kartouzích ležet na zemi něco, co bylo předtím člověk. Tedy podle komunistů to nebyl člověk, to byl jenom "mukl". Jistě by se našel ještě pamětník, který by potvrdil, co jsme viděl v Leopoldově. Tam komunističtí bachaři běžně vězni mlátili do bezvědomí a pak je pohodili na dvůr. Ať bylo slunce nebo mráz. Vězně tam "léčili" tak, že je nechali ležet jako mého otce na dvoře tak dlouho, dokud nezemřeli anebo to přežili. A umřeli později. Na následky komunistického zacházení.
Tohle všechno a ještě mnoho dalšího, zničené hospodářství, zbořené kostely a zámky, ale i školy, celé města i vesnice smetené z povrchu světa, to všechno jsou ukázky praxe komunistů. Dnes jim to ještě nejde. Je možné, že poslance Dolejše zmlátil někdo, jehož rodiče zavraždili, mučili a zničili komunisté. Anebo někdo, komu zničili život jinak. Bít komunistu, když je poslancem, se nemá. To je pravda. Ale nechat komunisty jen tak, aby, až se to hodí, zase posílali lidi do koncentráků, zabírali živnosti i pole, posílali nadané lidi do dolů… To se má?

KSČM se nikdy za nic neomluvila. Jen tak povrchně mlela chviličku cosi o stalinismu a to bylo vše. Dodnes s podporou značné části dnešní policie, státních zástupců a soudců brání úspěšně vyšetřování zločinů komunismu a potrestání zločinců. Ostatně jako nacisté v Německu po válce a vlastně dodnes.
A levicoví intelektuálové, opilí a okouzlení svým mozkem, neschopní přitom pochopit vztahy a souvislosti, jsou ochotni propagovat, jako často dělali v dějinách, nejzrůdnější ideje a na základě toho, že jeden poslanec doslat nakládačku, hlásat šílenosti, jaké předváděl v Blistech takzvaný anarchista Slačálek .
Ten došel ve svém blouznění tak daleko, že tvrdí, že antikomunismus je protidemokratickým hnutím. Z tohoto tvrzení lze lehce dovodit, že se anarchista Slačálek domnívá, že komunismus je "demokratickým hnutím". To už je skutečně, omlouvám se za ta slova, magorovina prvního řádu,. Komunisté, od Marxe přes Lenina až po dnešní následovníky vždy hlásali, že jejich cílem je zničení demokracie! (Je úplně jedno, že to občas obelhávají slovy o potřebě zničit "kapitalismus".)

Článek na Blistech od Odilo Štampacha je pak ukázkou totálního úpadku bývalého církevního intelektuála. Od protirežimního postoje v sedmdesátých letech až po službu na ministerstvu vnitra a veřejné hlásání, že bude volit komunisty. Zářný příklad toho, jak dokáží vlastními intelektuálními experimenty okouzlení a pomatení intelektuálové, tito "inženýři lidských duší", dopadnout. Ale budiž řečeno, že Štampach není sám, kdo takto "cestuje". Jistá členka trockistického Hnutí revoluční mládeže je dnes údajně přesvědčená katolička a proreformními komunisty uctívaný Roger Garraudy skončil, jak jsem četl, jako vyznavač buddhismu.

V chemii nás učili, že některá části, prvky anebo děje mohou působit jako katalyzátor. Zdá se, že noční přepadení komunisty Dolejše ukázalo velice přesně, kdo kým skutečně je. Náhlé horování pro komunismus údajně na základě ztlučení komunistického poslance je nedůvěryhodné a navíc nechutné.

Kdepak jste byli, levicoví kazatelé morálky, když vraždili komunisté nejen nekomunisty, ale všechny, koho chtěli? Pročpak neprotestujete, že v Nepálu vraždí komunističtí rebelové učitele, rolníky i místní poslance? Jak to, že neprotestujete, když levicové gerily vraždí každého, koho potkají, včetně Indiánů, v Jižní Americe? Proč vám nevadí koncentráky v Severní Koreji? Jakto, že vám nevadí, že mezi námi dodnes žijí vrazi, kteří pod hlavičkou komunismu vraždili vaše spoluobčany?
No, aspoň jedna věc je na zmlácení Dolejše kladná. A to, že se ukázalo, kdo je kdo.

Poslanci se samozřejmě mlátit nemají. Ale abychom měli demokracii, musíme to udělat jako v Německu. Zakázat nejen nacisty, ale i komunisty. Nevymlouvejme se, že komunisté jsou ve Francii a nebo Itálii. Tam totiž nemají za sebou 40 let komunistické diktatury. Nemají tu historickou zkušenost. A jsou neuvěřitelně naivní a, jak jsem osobně poznal, politicky hloupí až k sebezničení. Ostatně včera pochodovali švýcarští "pracující" v Ženevě pod rudými prapory a srpy a kladivy na 1. máje. Jak je to v Bibli: "Blahoslavení chudí duchem, neboť oni nevědí co činí".
To, že se zákaz KSČ neudělal v okamžiku, kdy skutečnou moc měl Havel, to může jednou navždy zničit nejen jeho pověst, ale i naši budoucnost. Komunismus je cesta do pekel bídy a nesvobody. A komunističtí poslanci v prvé řadě nemají co sedět v parlamentu. Tak jako tam nemají co dělat nacisté a rasisté. Pak je taky nikdo nemůže zmlátit.

A nás by měla bolševická odezva na pár nočních facek a kopanců upozornit, že agresivní komunismus není vůbec mrtvý. A že po něm nezůstávají jen tak mediálně přitažlivé šrámy a oteklé oko soudruha poslance.