Zákon umožňující majetkové vyrovnání státu s církvemi platí. Příslušné smlouvy jsou podepsány. Žádosti o navrácení některých budov, pozemků či lesů jsou podány. Přesto patří tzv. církevní restituce stále k jedněm z nejdůležitějších politických témat posledních měsíců.

Vzhledem k silně ateistické společnosti v České republice a k předvolebním slibům sociální demokracie to není překvapivé zjištění. Dlouholeté otálení s navrácením církevního majetku proces nápravy křivd spáchaných komunistickým režimem postupem doby zkomplikovalo.

Více než dvacet let po jeho pádu klesá veřejná poptávka po takovémto postupu. Tváří tvář ekonomickým problémům země se finanční náhrada za majetek, který z nejrůznějších důvodů nelze vrátit, stává politikem. Každoročně se přitom jedná o desetiny procenta výdajů státního rozpočtu, byť žonglování s miliardami vypadá na první pohled impozantně.

Člověk z toho všeho může nabýt dojmu, že se představitelé církví snaží zcizit majetek státu a je potřeba jim v tom zabránit. Přitom zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi byl řádně schválen parlamentem. Ústavní soud odmítl, že by tato právní norma porušovala Listinu základních práv a svobod. Rovněž neuznal stížnost, že by měl být majetek navrácen podle netransparentních parametrů.

Do atmosféry nedůvěry v čistotu tzv. církevních restitucí zapadá i nejnovější návrh premiéra Bohuslava Sobotky. Hodlá vytvořit speciální monitorovací tým pro církevní restituce. Jeho členy mají být někteří ministři. Ti mají v budoucnu shromažďovat informace, které se vztahují k vydávání majetku a rovněž k soudním sporům, které by se týkaly církevních restitucí.

Takovéto podklady by si mohla vláda pravidelně vyžádat od příslušných ministerstev a úřadů, pod které problematika majetkového vyrovnání s církvemi spadá. K tomu není potřeba zřizovat speciální tým. Šéfové zmiňovaných institucí by zase měli mít takové podřízené, kteří budou postupovat přesně v duchu platné legislativy. To spolu s fungující kontrolou by mělo vyloučit manipulaci nebo podvody. Ostatně velká mediální a tím i veřejná kontrola tohoto procesu prostor pro různé excesy ještě více zužuje.

Zkrátka rozruch kolem církevních restitucí je uměle vyvolaným problémem, který vychází spíše z nereálných předvolebních slibů na jejich revizi, než ze skutečné potřeby tuto záležitost změnit.