Bohatí nemají platit vyšší pokuty za dopravní přestupky. Ono by nezaškodilo se občas taky podívat do Ústavy České republiky, kde je celkem velkým písmem napsáno cosi o rovnosti před zákonem. Za stejný zločin či přestupek má být uložen stejný trest. Ne náhodou byla antická bohyně spravedlnosti zobrazovaná se zavázanýma očima - spravedlnost nemá nikomu nadržovat či někoho předpojatě penalizovat, ale všem má měřit stejně, padni komu padni.

Trestáme člověka nikoli za to, jaký je, ale za to, co spáchal. Stejný čin evokuje stejný trest. Jdu-li po přechodu a někdo v autě mě zabije nebo zmrzačí proto, že jel jako blázen a už nestihl zabrzdit, je mi fakt jedno, zda byl bohatý či chudý, to mi věřte. A myslím, že když se to stane vám, bude vám to taky jedno.

Může mi být namítnuto, že pokuta má vyšší odstrašující účinek vůči chudému než vůči bohatému, pro kterého ta částka může být směšná, a tedy hrozba pokuty jej neodstraší vůbec od ničeho. To je možná pravda, ale kdo říká, že ona sankce má mít podobu vždy jen finanční pokuty? Proč by to nemohlo být taky 24 hodin vězení nebo veřejně prospěšných prací? A v tomto případě by sankce měla asi větší odstrašující účinek vůči bohatému, neboť jeho čas je obvykle dražší.

Buď jak buď, jedna norma je pro výkon spravedlnosti klíčová: za stejný čin stejný trest. Nebo odměna. Opustíme-li princip rovnosti před zákonem, jako bychom vypluli na moře bez kotvy, a nakonec by neexistovala ničemnost či nespravedlnost, které bychom se nedopustili. A kterou by někteří nadšeně nevelebili.

Tak proč, odkud vznikl ten neokomunistický nápad, jenž může jedině přiživovat třídní spor, třídní závist a třídní nenávist? Zřejmě proto, že neexistuje dno populismu, k němuž by mladý začínající ambiciozní politik neklesl. A mohli jsme tušit, že když někdo přijde s tímto populistickým neokomunistickým nápadem, nebude to žádný chudý proletář, nýbrž naopak bonapartistický milionář.

Týden, 20.9.2010

Autor je ředitel Občanského institutu