Tvrzení pana prezidenta Václava Klause, že v žádném, ale opravdu v žádném případě netušil, koho článkem II. své amnestie omilostní, věří snad jen opravdu skalní příznivci pana prezidenta. Pan Václav Klaus, brilantní a velmi inteligentní stratég, by nikdy neučinil nic, co by neměl důkladně promyšlené. Neustále se ale spekuluje o tom, co ho k vyhlášení takto široce pojaté amnestie (a tím myslím především kontraverzní článek II.) vedlo. Zatímco článek I. amnestie se opravdu dá posuzovat jako akt milosrdenství, o článku II. se to rozhodně říci nedá. Amnestie, která na jedné straně omilostní zjevné pachatele (i když délka procesů byla v mnoha případech opravdu neúnosná) a na druhé straně znemožní tisícům poškozených alespoň částečné navrácení podvody vylákaného majetku, se nedá nazvat aktem milosrdenství. Akt, který leglizuje nelegálně získaný majetek a prakticky znemožní dosáhnout spravedlivého narovnání, se nadá nazvat jinak než akt zla, nespravedlnosti a pohrdání morálkou.

Předkládám k zamyšlení, jestli by se logické zdůvodnění tohoto "nelogického a značně nešťastného způsobu amnestie" nemohlo skrývat v následující úvaze.

Pan Václav Klaus rozhodně není člověk, který po ukončení své činnosti ve funkci prezidenta odejde "objímat stromy na Vysočinu". Ať už, jak sám hovoří, odejde do Institutu Václava Klause a nebo, jak se spekuluje, se vrátí do politiky a to buď v čele nějaké stávající či nové pravicové strany, bude na financování svých dalších aktivit potřebovat peníze od sponzorů. Článkem II. své amnestie zachránil mnoha lidem obrovské majetky a často je i zachránil před dlouholetým pobytem ve vězení. V každém případě si svou amnestií zavázal spoustu velmi movitých lidí. A ti jistě dokážou být vděční.

Tuto teorii potvrzhuje i fakt, že pan prezident vyhlásil amnestii neprosto nezvykle na konci svého posledního mandátu. On totiž i pocit vděčnosti časem vyprchá. Podivný je i způsob, jakým pan prezident držel celou amnestii v tajnosti a jak se úporně snažil, aby se jeho záměrech nedověděl nikdo, kdo by mohl kompetentně posoudit strukturu obviněných amnestovaných článkem II. Pan prezident konzultoval podle svých vlastních slov svou amnestii pouze v úzkém kruhu svých poradců a s panem ministrem spravedlnosti panem Blažkem. Nechci kopat do mrtvol. Názorové excesy pana Hájka a Jakla byly už mnohokrát diskutovány a staly se i námětem mnoha vtipů. Je zřejmé, že od těchto pánů nikdo nějaký rozumý výstup očekávat nemohl. A na "kompetenci" pana ministra Blažka si jistě každý udělá názor sám. Pan prezident si z tohoto hlediska své konzultanty zvolil velmi dobře. Snaha, aby se o amnestii nedověděl nikdo, kdo by později mohl zveřejnit "já jsem pana prezidenta varoval", se vyplatila. Omyl se vždy zdůvodňuje lehčeji, než úmysl. A pak už jen stačilo jako "křoví" přidat I. článek amnestie a bylo hotovo.

Aby bylo jasno. Rozhodně neobviňuji pana prezidenta, že záměrně a cíleně zastavil stíhaní vybrané skupiny lidí za účelem nějakého svého osobního prospěchu. Ať si každý vytvoří názor sám. Určitě bude ale zajímavé sledovat, kdo a jak bude v příštích letech sponzorovat instituce či objekty, v čele kterých bude stát pan Václav Klaus. I když díky jedné české specialitě (tím myslím ovládání společností přes akcie na doručitele) se pravé dárce stejně asi rozklíčovat nepodaří.