Nevím, co mě to napadlo, ale řekl jsem si, že bych se měl po dvou měsících zase jít podívat a „pobavit se“ na zastupitelstvo města (ZM). Věděl jsem, že něco změnit ve městě nemá příliš šance na úspěch. Proč? Protože jde již o politiku, a tím pádem nejde již o zájmy občanů, ale o zájmy účelových skupin v ZM.

U nás máme tři takové skupiny: ta kolem starosty, ta kolem sportovců-fotbalistů a ta kolem místních továren. Ty spolu spolupracují a nikdo další nemá šanci.

Kdyby někdo mimo přišel se sebelepším návrhem (o což jsem se několikrát i pokusil), tak neuspěje. Vládnoucí politici totiž nikdy nedopustí, aby někdo z „tak zvané opozice“ s návrhem uspěl. Přineslo by mu to údajně volební body a tomu je potřeba (podle nich) za každou cenu zabránit. A tak města, kraje a stát stagnují a dostávají se často do neřešených problémů. Několik námětů jsem na ZM poslal e-mailem den před jednáním. Úmyslně jsem šel na jednání o hodinu později (první body jednání jsem nepovažoval za problematické a chtěl jsem si také trochu šetřit nervy). A přišel jsem, když se právě o mých návrzích mluvilo. Žádný neprošel, oprava nebezpečných schodů do jedné prodejny je prý v rozpočtu na příští rok. K tématu jsem dostal slovo, ale jen na tři minuty – dle jednacího řádu. Po odpovědi jsem již slovo nedostal, takže urgovat nebezpečnost schodů, zvláště pak pro starší lidi, a potřebu okamžité opravy jsem již nemohl. Až se někdo na schodech zraní, tak bude pozdě. Přitom zlomený „krček“ není pro seniory žádná legrace. To ale zastupitele zřejmě nebolí.

Mezitím si jeden ze zastupitelů sundal z obličeje respirátor. Jelikož seděl blízko mne, požádal jsem o jiné místo k „posezení“. Bylo mi nabídnuto čestné místo hned vedle starosty. Chvíli po mém přestěhování si to zastupitel rozmyslel a opět si respirátor nasadil, takže jsem ani nemusel volat policii.

Při poznámce o opravách veřejného osvětlení jsem proklouzl ještě s připomínkou, že v naší ulici veřejné osvětlení osvětluje dobře auta na ulici, ale chodník je pro seniory osvětlen nedostatečně.

Podobné téma jako schody, s podobným výsledkem, byla oprava střechy na kulturním centru. Opravu se nepodařilo zajistit (ačkoliv za investiční akce dostal starosta později mimořádnou odměnu). Při této příležitosti jsem zastupitelstvu sdělil, že již 10 let marně upozorňuji na to, že venkovní střešní trámy budovy nejsou ze strany od severu zajištěny proti nepřízni počasí ochrannými nátěry. Přitom se jedná o památkově chráněný objekt. Varoval jsem ZM, abychom nedopadli jako při neřešeném zatékání do nástaveb paneláků, a nakonec nemuseli zbytečně zaplatit přestavby ve výši 24 milionů. Vše marné. Přitom bych se klidně vsadil, že kdyby měl někdo ze zastupitelů na dvorku nebo v zahradě králikárnu, tak ji natřenou bude mít.

Třetí téma, kdy mně bylo dovoleno mluvit, byl bod jednání „mimořádná odměna starostovi ve výši měsíčního platu (+ odvody = 85.000 Kč)“. Dovolil jsem si připomenout, že se jedná vlastně o mých sedm důchodů a že podle zákona musí být odměna zdůvodněna konkrétně - o jakou činnost navíc se jedná. No, a tím jsem opět skončil. Tajemník odměnu pak zdůvodnil tím, že starosta zajistil několik investičních akcí. Na mou otázku šeptem, zda ještě na MÚ pracuje pan Soukup, který má investiční akce na starosti, jsem již odpověď nedostal. Asi již nepracuje. Starosta odešel z místnosti, aby se mohlo hlasovat. Předtím odešel i jeden ze zastupitelů. Takže se hlasovalo. Všichni byli pro, až na jednoho „hrdinu“, který se zdržel.

Později nastala diskuse. V ní před jediným přítomným občanem (tedy přede mnou) dostali přednost všichni zastupitelé. Potom jsem dostal i ty své tři minuty já. Den předtím mi vyšel v jedněch internetových novinách článek o současné zoufalé situaci seniorů. V něm se hovoří o tom, že ať jdou senioři kamkoliv, tak je v uzavřených prostorách ohrožují covidem bezohlední antirouškaři. Poznatky pro článek jsem získal právě ve městě, kde působí výše uvedené zastupitelstvo. Článek jsem rychle ve třech minutách přečetl. Načež se jeden zastupitel obecně zeptal: co proti tomu ale můžeme dělat my? Odpovědět jsem ale již nesměl, ačkoliv bych mohl mluvit v odpovědi alespoň minuty dvě a uvést nejméně pět způsobů, co by mohlo a mělo ZM dělat. Dál se již k mému příspěvku nediskutovalo a zastupitelé odešli domů. Doufám, že s pocitem dobře vykonané práce.

Tam, kde chybí argumenty, tam nastupuje tříminutová hranice bez šance odpovědět na připomínky! To, že by byla diskuse? Demokracie je přece diskuse. jak říkával již T.G. Masaryk. Takže toto zastupitelstvo města přítelem demokracie rozhodně není!

Připomínám další vyjádření T.G.M.: „Tak demokracii už máme, teď ještě také nějaké ty demokraty!“

Závěrem by chtěl, přes tyto špatné zkušenosti, vyzvat občany, aby alespoň jednou za rok na jednání svého zastupitelstva přišli. Je možné, že by o něco málo ubylo jeho špatných rozhodnutí.

Autor je praktický sociolog, nestraník atd.