Tuto grupu v bílých pláštích označil slovenský zdravotnický odborář za vojsko a přirovnal ji k okupačním armádám z roku 68. Kdyby tyto pány doktory označil za stávkokaze, mělo by to z jeho strany logiku. Nebylo to ovšem z jejich vůle, tato hrstka mohla stávku slovenských zdravotníků ovlivnit jen málo a byla spíš demonstrací solidarity české vlády.

Nic nového, i u nás se vyskytují čas od času jelimani, kterým když v nějakém sporu dojdou argumenty, tak si vypomůžou přirovnáním, že "je to jak za komunistů"! Zdá se mi, že to nejvíc používají ti, kteří v té době žádné velké výhrady k tomu režimu neměli anebo tenkrát byli ještě děcka.

Tato prkotina s českými doktory by nestála za řeč, ale ejhle, kdo nepřispěchal se svou opoziční polívčičkou: Senát shledal, že akce byla protiústavní, neboť o použití armády za hranicemi země má rozhodovat parlament. Asi mají pravdu, rozbor ústavního práva nechme odborníkům, ale přímo z toho čiší snaha udělat z komára exemplární kauzu, která by posloužila ke kopnutí si do vlády.

To je svaté právo opozice, jen si myslím, že ke kopnutí si je dost závažnějších důvodů, než je tato malichernost. Když vyčítá vládě, že málo citlivě škrtá výdaje v sociální oblasti a nechává bez povšimnutí daňové úniky, pak má pravdu. Také má pravdu, volá-li po navrácení progresivní daně z příjmu, když rovná daň byla zavedena v ten nejnevhodnější okamžik krátce před příchodem krize, a to v rozporu se zkušenostmi bohatších zemí, než jsme my. Výmluvy na malý výnos z této daně jsou žvásty neoliberálů, mnohé škrty vynesou jen zlomek toho a ještě popuzují lidi proti jinak nutným reformám.

Co kdyby si rádoby ctihodní senátoři posvítili na nemravné odměny vedoucích činitelů v různých státních institucích? Volá po tom i případ té mladé dámy, která byla odsouzena za přijetí úplatku čtyř set tisíc korun, což ovšem byla jen její měsíční odměna za sezení v jakési státní instituci. (Snad Konsolidační agentuře?) S machinacemi u státních zakázek je to podobné a kdo jiný než volení zastupitelé by měl iniciovat rozkrytí úniků desítek miliard?

Jenže jak to chtít po lidech, kteří v podobných institucích seděli léta a vylepšovali si poslanecké příjmy? Vždyť růžový senát je dnes odkladištěm bývalých poslanců ČSSD ve sněmovně a tam, jak dokázal průzkum studentů VŠE, byla kdysi téměř polovina z nich členy rodné strany. Jeví se, že pro mnoho voličů právě toto členství je tím nejlepším doporučením kandidáta, zvláště u voleb, kde tradičně je účast voličů malá, tedy u komunálních a senátních. Možná je to mylný dojem, ale jako by zákulisí dnešní politické scény okupovali lidé vyučení pochybným dovednostem v normalizačním marasmu, a je to asi jedna z příčin všeobecného znechucení politikou.

Opozice občas opráší své staré návrhy na "posílení příjmové stránky státního rozpočtu", jak tomu zaobaleně říká. Jestli tím má na mysli šrotovné, ledničkovné či pračkovné, které kdysi prosazovala, pak je to fantasmagorie, která by jen zaťala sekeru ještě víc. Přece si pamatujeme, jak dělala dluhy v období 2002-2006 až ke 100 mld za rok, kdy navíc prošustrovala i pětiprocentní nárůst DPH. V té době ve sněmovně seděla řada dnešních senátorů, dnes vytahujících kanón na vrabce v podobě skupinky vojenských doktorů. Tehdy se měli snažit pohlídat daňové úniky, předražené dálnice i machinace se státními zakázkami. Tedy všechno to, co dnes vytýkají vládě a co bujelo už tehdy.

Procházíme složitým obdobím, kdy je třeba se rozhodnout, jestli být solidární s tetou Merkelovou, když už jsme hospodářsky téměř další spolkovou zemí, anebo se vykašlat na bankrotáře i na jim ochotně půjčující bankéře. Tápou i odborníci a laikovi se nechce jen tak se vzdát naděje na spolupracující a prosperující EU po první kolizi.

Proto překvapuje plané plkání senátorů o podružné věci zrovna teď. Senát měl být v původním záměru výběrem kvalitních osobností, ale jak vidno stal se pouhou stranickou prebendou za poslušnost věrchušce.