Vládní návrh změny způsobu volby prezidenta z parlamentní na přímou leží ve sněmovně a čeká nás další nekompetentní diskuze. Tentokrát vylepšená o podezření, že prezidentské milosti lze získat úplatkem. Náklady na přímou volbu prezidenta budou dle oficiálních propočtů 655 miliónů. Zemanovci se chlubí ziskem více než 100 tisíc podpisů pod petici za přímou volbu prezidenta, hejtmanů a starostů. V aktuálních průzkumech vede s 27 procenty podpory bývalý úřednický premiér Jan Fischer. Hříčkou shody příjmení si můžeme dopřát déja vu roku 1999, kdy chtělo 71 procent voličů na Praze 1 (vy)léčit politiku zvolením tehdejší podnikatelské hvězdy Václava Fischera do senátu. Dnes to vypadá jako špatný vtip.

Potřebujeme prezidenta

Navrhovatelé přímé volby prezidenta se vyhnuli zásadní diskuzi o roli prezidenta v ústavním a politickém systému. Potřebujeme jej vůbec? Švýcaři se bez něj obejdou. Chceme v čele státu konsensuální osobu s širší politickou podporou (zvolen poslanci a senátory více než jedné strany) napomáhající ze své funkce překlenovat stranické spory a umožňovat dohody dlouhodobě přínosné pro občany nebo extravagantní, polarizující celebritu vytvářející na Hradě vlastní mocenské centrum v opozici ke stranám a vládě? Prezidenti Havel a Klaus (v minulosti Masaryk a Beneš, o "dělnických" prezidentech nemluvě) začasté překračovali ústavní meze, i když byli voleni parlamentem. Např. tanečky Václava Klause kolem podpisu Lisabonské smlouvy či jeho odmítnutí návrhů premiérů Grosse a Nečase odvolat ministry jejich vlád byly jasným porušením ústavy. Havlem zavedená praxe, v které pokračuje Klaus, nepodepisovat (ani nevetovat) zákony snad s příštím prezidentem/prezidentkou skončí.

Nekompetentní populismus

Návrhy ČSSD na omezení a zpřesnění pravomocí prezidenta jsou rozumné při zachování současného stavu. V případě zavedení přímé volby jsou nutným minimem! Nezodpovědnost VV, Top 09 a Paroubka, kteří jsou pro přímou volbu za všech okolností, je zarážející. V předvolební diskuzi na půdě soukromé vysoké školy Cevro slyšeli zástupci politických stran (M.Benda/ODS, K.Peak/VV) od odborníků výhrady k návrhům na přímou volbu prezidenta, dnešní šéfka vládní legislativy ani nezkusila argumenty obhájit názor své strany. Správně odhadla, že v odborném prostředí s volebními hesly nevystačí.

Je třeba omezit svévoli prezidenta stavět se nad zákony i ústavu. Začít je třeba zrušením neodpovědnosti prezidenta, většinu pravomocí podřídit kontrasignaci premiéra nebo některého ministra a rozšířit možnosti jeho odvolání Ústavním soudem z neuchopitelné velezrady na jasně vymezené porušování ústavy a zákonů. V případě, že ignoruje své povinnosti konat řádně (např. jmenovat soudce, odůvodňovat svoje rozhodnutí jako každý jiný správní orgán, podepsat parlamentem schválené mezinárodní smlouvy, atd.), musí jej mít možnost po určité době zastoupit vláda.

Kde skončili spasitelé

Ústavní odborníci se neshodnou na rozsahu účelných změn pravomocí prezidenta na rozdíl od téměř úplné shody na nevhodnosti zavedení přímé volby prezidenta v českém politickém systému. Část politiků a novinářů však odborný názor ignoruje a oponentům populisticky podsouvají nízké motivy. Špatné empirické zkušenosti s přímou (senátní) volbou spasitelů typu Fischera, Železného a Čunka a ústavní a politické argumenty jsou na straně zastánců současného způsobu volby prezidenta.

Přímo volený prezident do českého ústavního systému nepatří, bude zdrojem nestability a naruší vztahy ústavních institucí (vzpomeňme si na útoky prezidenta na Ústavní soud, bagatelizaci role ombudsmana atd.). Přímá volba pozici prezidenta dramaticky posílí a v kombinaci s konkrétní politickou situací (slabá vláda a prezident z opačného politického tábora) může vést k paralýze moci výkonné (oslabení vlády, premiéra), případně změně parlamentní demokracie na (polo)prezidentskou. Pokud to někdo chce, měl by to jasně přiznat.

Volby každý rok

K pěti typům přímých voleb (sněmovna – pravděpodobně 2014, senát - 2012, obce - 2014, kraje - 2012, Evropský parlament - 2014) přibudou šesté - 2013, což přinese značné finanční náklady, sníží účast voličů v jiných volbách a prodlouží období polarizujících kampaní, kdy země stojí na místě. Zde by aspoň šlo škody omezit spojením prezidentské volby se senátními s prodloužením mandátu prezidenta na 6 let (navrhoval to M.Hašek/ČSSD).

Poslance a senátory čeká masivní nátlak médií, v případě senátorů ČSSD a TOP 09 i stranického vedení. Vzpomínky na nepřímé volby prezidentů Havla a Klause jsou rozpačité (role komunistů, zastrašování poslanců, zavření Sládka, pískání Havlové), ale ve srovnání s tím, co by nás čekalo v drsné, mnohaměsíční kampani a především jaké by to mohlo mít následky, to byla selanka. Doufejme, že vládní i opoziční návrhy na změnu volby prezidenta budou odmítnuty a místo prohloubení politického chaosu půjdeme cestou kultivace stávajících institucí.

Autor je právník a politolog

Kráceno vyšlo v HN