Už to budou pomalu tři roky, co profesor Janouch vyzval ke kroužkování posledních čtyř kandidátů na kandidátkách politických stran. Rychle se přidaly také postpubertální popové hvězdičky z iniciativy Vyměňte politiky a korunu všemu nasadila naše/vaše (ale spíš jejich) Česká televize. Výsledek už známe. Voliči stranám překopali kandidátky, do sněmovny se dostaly dva nové politické subjekty, zasedlo v ní 120 nových poslanců napříč politickým spektrem a ...

... a sečteno, podtrženo: výsledkem voleb 2010 je vůbec nejhorší poslanecká sněmovna naší novodobé historie!

To neříkám já, nýbrž dle průzkumů sama veřejnost. A přiznávají to i sami poslanci, opět napříč politickým spektrem, neboť kolem sebe vidí, kolik jejich kolegů, poťouchlým osudem vynesených do politických výšin, vůbec neovládá elementární politické řemeslo. A já dodávám: pár jich je naopak tak "šikovných", že se až nestačíme divit. Takže, pane profesore Janouchu, Tomáši Klusi, Aneto Langerová a mnozí další, mockrát děkujeme! Až vás zase něco převratného napadne, určitě kolem toho zase udělejte pořádný mediální kravál. Hned se nám tu bude žít líp.

A do toho nyní přichází dorostenecký kandidát sociálních demokratů na prezidenta republiky Jiří Dienstbier, toho jména druhý, s převratným nápadem, že kroužkování je třeba ještě posílit. Rozuměj, nikoli pět procent hlasů na přeskočení dopředu bude třeba, procentní hranice se úplně zruší.

Prostý lid preferenční hlasování miluje. Je to skvělé šidítko. Stačí však dát s někým řeč a zjistíte, že ti nadšení lidé vůbec netuší, jak ono kroužkování ve skutečnosti vlastně funguje. Dopřejme si proto trochu výuky a přibližme si to na zjednodušeném "demonstrativním" příkladu.

Dvacetičlenná místní organizace baráčníků z Horní Dolní potřebuje zvolit svého zástupce do výboru Svazu baráčníků. Kandidátka je dvoučlenná, dle návrhu na prvním místě figuruje František Dobrota a jako dvojka, tedy vlastně jako pomyslný náhradník, Pepek Vyskoč. Baráčníci, vhazujíce volební lístek s touto kandidátkou do urny, samozřejmě předpokládají, že do výboru volí Frantu. Vždyť přece je na kandidátce jednička. Ale ouha! Nějak pozapomněli, že v "baráčnických" stanovách mají také pravidlo o kroužkování. Stačí pět procent kroužků na odevzdaných lístcích a preferovaný kandidát automaticky přeskakuje dopředu. A to už se čtou výsledky: "Zástupcem Horní Dolní ve výboru bude Pepek Vyskoč." "Jak je to možné?" křičí devatenáct pantátů, "vždyť jsme volili Frantu Dobrotu, na kandidátce byl první." A ani si nepovšimnou, že v koutě se usmívá jeden z nich, ten dvacátý, ten, co jako jediný kroužkoval a zakroužkoval Pepka, a pod fousy si spokojeně mumlá: "Jó, hošánci, marně se čílíte, pět procent je pět procent!" Ano, pět procent je v takovém volebním systému víc než zbývajících 95.

Pokud by došlo na Dienstbierův nápad, bude stačit ne jeden z dvaceti jako v baráčnické Horní Dolní, ale třeba jen jeden z padesáti tisíc hlasů, který rozhodne, kdo se do sněmovny posadí. Samozřejmě, je to za vlasy přitažený hypotetický příklad, každopádně však platí, že by došlo k dalšímu posílení aktivistických menšin na úkor většiny. Vždyť tu praxi přece známe. Stačí oblíbený titul, poslední místo na kandidátce, hodně peněz na kobercový reklamní nálet či o něco aktivnější spoluobčané v rodné obci a skok do čela kandidátky se podaří. Je to vždycky tak trochu loterie a kupodivu na to ani není třeba mnoha hlasů, když naprostá většina ostatních voličů, asi tři čtvrtiny, preferenční hlasy nepoužívá. A vůbec už proto neplatí, že tento systém generuje výrazné osobnosti. Sem tam ano, ale většinou je to právě naopak.

Závěrem ještě malá osobní douška. Ano, byl jsem jedním z těch, které tento pokroucený způsob preferenčního hlasování připravil o takřka jisté místo v parlamentu. Ale věřte mi to nebo nevěřte, když tak to politické hemžení na Malé Straně pozoruji, opravdu už mě párkrát napadlo, zda ke mně Pánbůh vlastně nebyl nadstandardně milostivý.

A to tomu ten bláznivý populista Dienstbier chce ještě přidat grády!

22. 8. 2012