Jsem příznivcem tržního hospodářství a regulace či přerozdělování v jakékoli podobě mi není po chuti. Samozřejmě nejsem proti pomoci potřebným či sociálním dávkám, ale nevěřím v sociální stát v podobě, v níž nám zde nyní vzniká. Jsem přesvědčen, že zásadní změny v jistých rezortech budou do budoucna potřeba – a z tohoto důvodu budu voličem ODS. Jako takového mne jímá stále sílící znepokojení. Od okamžiku, kdy byl do čela sociální demokracie katapultován Jiří Paroubek, voličů ČSSD stále přibývá. A Mirek Topolánek, při vší úctě, není osobnost, která by tento vývoj zvrátila.

Jako pravicově smýšlející volič, nemající jiné rozumné možnosti, půjdu v červnu volit ODS a budu doufat, že zvítězí. Musím si ale klást řadu otázek. Proč ODS zůstává i nadále tak pasivní, když se volby nezadržitelně blíží? Vyčkává snad na vhodný okamžik, na chvíli dostatečně blízkou parlamentním volbám, aby byla její snaha z hlediska volebního výsledku co nejefektivnější? A až ta chvíle nastane, vystartuje, a půjde svým rivalům tvrdě po krku? Stále více se obávám, že v tom záměr není. Oceňuji snahu a práci, z níž v opozici vznikla Modrá šance, Kniha hříchů ČSSD a některé další publikace. Ale nenamlouvejme si, že tyto dokumenty bude číst široká veřejnost.

Proč se členové opozice v televizních diskuzích omezují na nicnevypovídající grafy? Proč už dávno nemají vypracované odborné odhady, které by demonstrovaly, jak by českou ekonomiku formovala rok po roce patnácti-, případně šestnácti-, sedmnácti- nebo devatenáctiprocentní rovná daň? Proč častěji nezmiňují sousední Slovensko a nedemonstrují na něm, že jejich daňové změny budou opravdu fungovat, pokud to tak je? Nebo pobalstké státy, kde je pozitivní vývoj ještě zřetelnější? Chci vidět detailní propočty a odhady ekonomů, které dají všem jasně a srozumitelně najevo, že tyto daňové reformy mají smysl. Kde jsou? Nedivme se, že lidé nadávají na nesrozumitelnost programu občanských demokratů a neochotu jej vysvětlovat. Mají pravdu, ono to tak je.

A opět se vrátím k panu předsedovi. Osobně chovám k Mirku Topolánkovi sympatie, to je ale, jak zjišťuji, spíše ojedinělý postoj. Když vydá knihu Miloš Zeman, stane se bestsellerem během týdnů a její pokračování je veřejností napjatě očekávána. Když vydá knihu Mirek Topolánek (v několika měsících již druhou), neví o ní skoro nikdo. I to jistým způsobem vypovídá o schopnosti zaujmout lidi. A to vedoucí osobnost musí dokázat. Po volebním patu nezbude ODS nic jiného, než snažit se zaujmout i personálně. Obměna lídra potom bude krokem logickým a nevyhnutelným. Mirek Topolánek koneckonců svůj politický odchod, v případě neschopnosti ODS vytvořit vládu, ohlásil už před časem. Po volbách ale bude pozdě – a tak voliči budou na změnu muset další čtyři roky čekat.

Co tedy zbývá pravicovým voličům? Mohou už doufat snad jen v rozsáhlou aféru v řadách sociální demokracie, podobnou té, při níž přišel o hlavu Stanislav Gross. Dnes je ale situace jiná a z dosavadní politiky Jiřího Paroubka lze vyvodit, že kteréhokoli provinilce (v případě podezření z čehokoliv) okamžitě obětuje na oltář volebních preferencí. Za tu dobu, po níž je ministerským předsedou, už to udělal mnohokrát. A vyplácí se mu to. Budeme-li předpokládat, že by se Paroubek jako vůdčí osobnost socialistů v případě potřeby kohokoli zbavil, nezbývá než mířit přímo na jeho osobu. Případná aféra by ČSSD, která v podstatě stojí jen a pouze na osobě ministerského předsedy, mohla výrazně destabilizovat.

Jinou otázkou pak je, zda by to dnes, v době, kdy je už každý, kdo politickou scénu alespoň trochu sleduje, natolik otrlý, že s ním další z řady afér nehne, ještě mělo smysl.