Mocná je zbraň, mocnější je právo. Co je nejmocnější? Pravdomluvné slovo. Píseň Náměšť zpíval Jaroslav Hutka v listopadu 1989 před desítkami tisíc účastníků různých manifestací a milióny televizních diváků. Únosný patos se hodil k době, kdy jsme chtěli věřit tomu, že veřejně vyslovená pravda má očistnou funkci, že stačí, když se řekne král je nahý, aby on i jeho proradní dvořani odešli na smetiště dějin.

Dnes po dvaceti letech může slovo zničit jednotlivce, ohrozit bezpečnost nebo ekonomiku států. Média každodenně referují o podezřelých v trestních kauzách způsobem, který je i v případě, že se obvinění neprokáží, dramaticky poškodí na mnoho let. Vyzrazené tajné informace mohou ohrozit životy vojáků nebo zmařit vyšetřování. Neuvážené slovo důležitého ekonoma je schopno zahýbat vystrašenými burzami a ohrozit křehké ekonomiky nejednoho státu.

Existuje však rezistentní oblast, kde ani jasná slova a obsáhlé texty plné faktů nevedou k žádným následkům pro ty, kdo vědomě, systematicky a dlouhodobě lžou. Tvrzením, která není třeba dále dokazovat a berou se za obecně platná, se říká axiomy, např. že voda je mokrá. Jedním z axiomů porevolučního Česka je, že všechny relevantní strany v každých volbách lžou o financování svého provozu a především nákladech na volby.

Hospodářské noviny v minulosti u mnoha stran a v současnosti u kampaně ČSSD v roce 2010 toto doložily jednoznačně. Mimo jiné tím statutární zástupci těchto stran porušují několik zákonů. Laskavý čtenář odpustí, že nechám stranou trestněprávní rovinu. To, co mi na tom připadá neuvěřitelné, je již zmíněná rezistentnost politiků, veřejnosti a nakonec i orgánů činných v trestním řízení na tuto situaci. Když budu parafrázovat vousatý bonmot o advokátech, tak to, že politik lže o financování volební kampaně své strany, se pozná z toho, že hýbe rty.

Revolucionáře tento marasmus vede na barikády nejrůznějších protivládních demonstrací, konzervativci tento stav smutně snáší s tím, že by to mohlo být ještě horší. Liberál, který spoléhá na rozumný pokrok a postupná zlepšování, je se svým historickým optimismem v koncích. Za dvacet let jsme se v pokrytectví spojeným s financováním politických stran, jednoho z pilířů demokracie, dostali do bezvýchodné situace. Všechny návrhy na řešení vyznívají utopicky.

Kvalitně zpracované podrobné informace Hospodářských novin o reálných nákladech volebních kampaní stran v roce 2010 (především ČSSD) jsou deprimující a hrozí, že jejich zveřejnění povede ve výsledku k otupělosti veřejnosti a legitimizaci současného stavu. Po veřejném vyřčení, že král je nahý, si panovník dál spokojeně vykračuje ulicí a předvádí své, nám hloupým neviditelné, jedinečné a krásné účetnictví. Slova jsou na naše politiky krátká. Doufejme, že prozatím, než se najde dítě, jehož hlas nepůjde ignorovat.

Ve zkrácené podobě vyšlo v HN

Autor je politolog a právník