Andrej Babiš se přestal snažit, aby bylo jeho hnutí legitimní v očích těch, kterým je blíž Robert Pelikán než Tomio Okamura

Zapřisáhlí odpůrci Andreje Babiše hlásící se k liberální pravici nebo levici se mohli při pohledu na preference a výsledky jeho strany roky uklidňovat dvěma skutečnostmi. Za prvé, ANO mělo na vysokých postech několik individualit, které si svůj obraz o světě dělaly spíš z Economistu než ze Sputniku. Někteří otevřeně deklarovali, že je pro ně spolupráce s extremisty nepřijatelná, od dalších se takový postoj aspoň dal v rozhodujícím momentu čekat. Za druhé, přes všechny programové i personální ekly bylo ještě pořád misí strany Česko vyspělé, rozuměj s víc mikroskopy než ruchadly. Minulá koalice přidala něco málo učitelům a akademikům. V manifestu O čem sním, když náhodou spím Babiš sliboval, že české školství přebuduje podle finského vzoru. Kdyby jen módní programování – naše děti se na straně 141 učí dobývat Mars.

Obě dvě útěchy vzaly za své během pár dní.

Do smrti dobrý

Po Pavlu Teličkovi a Jiřím Zlatuškovi teď ohlásili čtyři dny od sebe konec v politice ministr spravedlnosti Robert Pelikán a pražská primátorka Adriana Krnáčová. Pelikán se pokoušel přiblížit západním standardům českou úpravu vymáhání dluhů a podporoval reformu systému sociálního bydlení. Potenciální koaliční partnery ANO z SPD označil za fašisty, při rozhodování o osudu ruského hackera ignoroval přání Miloše Zemana. Krnáčová sice odchází právem kritizovaná, ale když nic jiného, symbolické přetření nenávistného nápisu na Hate Free kavárně bylo sympatické a na poměry davové psychózy roku 2016 i odvážné.

Za pozornost stojí jejich důraz na to, že jde o odchody v dobrém a že rozhodně v žádném případě nebudou dělat ANO problémy, natož aby cvrnkli jen smítko špíny po Babišovi. Pelikán rezignuje na místo ve Sněmovně půl roku poté, co ho do ní vyneslo 14 699 preferenčních hlasů – pátý nejlepší výsledek z 24 pražských poslanců. Zatímco historie ODS, ČSSD, ale i mnoha marginálních stran je historií vzpour, rozkolů a štěpení, v ANO se nebouří. Až si člověk říká, že tam snad je podmínkou ke jmenování do vysokých pozic preventivní pořízení diskreditujících fotografií s vepřovou hlavou v Kostelci.

Tabulka z vládních materiálů vzbudila pozdvižení na Facebooku a Twitteru a nahnala pár dalších lidí na pondělní protibabišovské demonstrace. Upřímnosti je ale v politice málo a za každý její projev bychom měli být vděční. ANO předložilo důkaz, že už pro ně není prioritou přebudování školství podle finského vzoru ani lákání děti k vědě a výzkumu simulováním letů na Mars. Ambicím stíhaného Andreje Babiše na kontrolu vnitra už můžou posloužit jen SPD a KSČM a s takovými lamači kostí v zádech nedává smysl předstírat, že se čímkoliv chcete inspirovat ve Skandinávii. Co smysl dává, je vysát jim při spolupráci voliče tak, jak to ANO zvládlo s ČSSD. Zatímco komunisti a okamurovci o zúčtování se vším, co přesahuje horizont čtvrté cenové, jen kecají, Babiš na tom začal makat.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce