Nevylijme s amnestií i prezidentské milosti. Emoce spojené s amnestií prezidenta a žalobou podanou senátem na končícího prezidenta brání podívat se na problém ze systémového hlediska. Probíhající diskuze o změně ústavy je vážná a měla by vést k úpravě ústavy tak, aby se podobné excesy s plošnou amnestií i s jednotlivými milostmi nemohly v budoucnu opakovat.

Plošná amnestie by měla být prezidentovi z pravomocí odebrána, zvláště když nefunguje jako její korektiv nutnost podpisu premiéra a odpovědnost vlády. Nečas se před poslanci hájil, že jeho selhání je ústavní tradicí. Pokud by pro amnestii byl výjimečný důvod, je možné ji jednorázově schválit zákonem v parlamentu. Naopak institut jednotlivých milostí prezidenta je třeba zachovat. Přestože Václav Klaus udělil milosti i v několika velmi pochybných případech, je jejich existence odůvodněná.

Agraciace, abolice, rehabilitace

Milost umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem anebo nařizovat, aby se trestní řízení vůbec nezahajovalo, a pakliže již bylo zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Tresty se navíc zahlazují, tedy ve výpisu z rejstříku trestů nejsou uvedeny a na dotyčného se hledí jako na netrestaného. Milost prezidenta není monarchistickým přežitkem, ale pokorným přijetím skutečnosti o neodstranitelné nedokonalosti institucí a jedinečnosti každého rozhodnutí. Některá soudní rozhodnutí, i samo vyšetřování podle platných zákonů jsou nepřiměřeně tvrdá vzhledem ke společenské nebezpečnosti porušení práva, neprávním okolnostem, např. věku dotyčného, jeho zdravotní a rodinné situaci apod.

Dokonalý svět

V dokonalém právním státě jeho jednotlivé složky činí přesně to a jen to, co jim ukládá zákon. Institut prezidentské milosti by nebyl třeba, kdyby policie, státní zastupitelství, advokáti a soudy pracovali dokonale s dokonalými zákony. Laskavý čtenář mi jistě odpustí sarkasmus, že k dokonalosti zmíněným institucím a našim zákonům přece jen kousíček ještě schází.

Prezidentské milosti údajně ruší práci zmíněných institucí. Včasná milost na začátku vyšetřování šetří čas policii, státním zástupcům i soudům, aby se mohli věnovat závažným porušením zákona. Budu konkrétní, prezident Václav Havel zastavil vyšetřování důchodkyně, která si pro zmírnění zdravotních bolestí pěstovala marihuanu. Společenská škodlivost jejího porušení zákona (který je sám o sobě hloupý, ale platný) je mizivá, přesto mohly státní orgány jeho vyšetřování odložit až po zásahu prezidenta.

Institut prezidentské milosti je provokující připomínkou nedokonalosti světa, který by bez "změkčovadel", které se právním puristům nelíbí, byl bezcitně tvrdý. Jejich úplné zrušení by bylo projevem bezcitnosti, absence lidskosti a respektu k právní praxi. Vzhledem k diskreditaci prezidentských milostí Václavem Klausem je vhodné podmínit jejich udělování odůvodněným souhlasem ministra spravedlnosti.

Autor je právník a politolog

Kráceno vyšlo v HN