Prezident veřejně oznámil termín voleb na 20 října. Strany, hnutí a koalice mají čas do 15. srpna na přihlášení kandidátek.

ODS projevila svoje mazáctví a kandidátky složila v tichosti bez medializace sporů. To ČSSD ráda řeší spoje problémy přes média. Ministr zdravotnictví Ludvík odstoupil z prvního místa kandidátky v Praze, Jeroným Tejc pustil druhé místo v Brně, ministryni školství Valachové nedali místo v Brně, našlo se ve středních Čechách. Ostatní strany nelítostný vnitrostranický boj o místa na kandidátkách čeká. Nejen u ČSSD bude veselo, koalice ČSL (Čunek, starostové, lidovci) si o personální problémy přímo koleduje. TOPka bude čarovat s pěti jmény poté, co jí odřeklo kandidaturu několik ze současných opor (Chalánková, Laudát, Putnová, Korte). Některým se nechtělo dělat křoví na nevolitelných místech a jiní už jsou unavení z šéfování Mirka.

Menší strany se šancí překonat pět procent (Piráti, Realisté) se budou snažit zaujmout stará i nová média a voliče extravagancí kandidátů.

Favorizované hnutí ANO je pod velkým tlakem sestavit vítězný tým kolem Andreje Babiše. Minulé personální přešlapy straší vedení, a proto odpovědnost za případné razantní změny na kandidátkách má v rukou předseda hnutí.

„To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, v kterým se ne každý dost dobře vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé,“ pronesl generální tajemník KSČ Milouš Jakeš v nesmrtelném projevu na Červeném hrádku. A co by teprve řekl Milouš Jakeš o sestavování kandidátek?

Strany stojí před dilematem jak rozplést gordický uzel. Jak správně složit čtrnáct krajských kandidátek? V čele kandidátek chcete silné osobnosti. Ale kde je vzít? Potřebujete aspoň několik žen do čela a na další volitelná místa. Musíte uspokojit současné poslankyně a poslance, případně ministry, ale i nové naděje a lokální šéfy. Na každého se nedostane. Strany mohou postavit včetně náhradníků až 300 kandidátů. K čemu je vám nevolitelné místo? „Kroužkovací revoluce“ z voleb 2010 se nedá očekávat, ale přesto možnost, že někdo přeskočí domluvené pořadí, nedá spát stranickým funkcionářům. Systém krajských kandidátek je přežilý a měl by být nahrazen.

Mandáty jsou rozdělovány velmi nerovnoměrně jak proto, že máme odlišně velké volební kraje (nesmyslně kopírující krajskou strukturu). Na malém Karlovarsku je k dispozici 5 poslaneckých míst, ve čtyřech největších krajích, např. v Praze, se rozděluje mandátů 25. Strany navíc nemají rovnoměrnou podporu na celém území. TOP 09 získala ve volbách 2013 sedm mandátů v Praze a žádný na Karlovarsku stejně jako ODS. Lidovci nezískali žádný mandát ve čtyřech krajích. Zelení získali ve volbách 2010 přes 6 procent, ale získali jen 6 mandátů v pěti krajích.

Strany, hnutí a koalice řeší rébus kandidátek s většími či menšími problémy. Tradiční model počítá s krajskými organizacemi, které složí krajskou kandidátku z okresních nominací a celostátní vedení ji může pozměnit, především dosadit lídry, kterých bývá tradičně „přebytek“ v Praze, do regionů, s cílem zlepšit jejich volební výsledek. Již tradičně Jihočech Kalousek kandiduje ve středních Čechách, Pražák Sobotka si drží jižní Moravu, ministr Stropnický z Prahy 6 minule kandidoval jako lídr na jižní Moravě, zlínský senátor Okamura vedl kandidátku ve středních Čechách. Sestavování kandidátek podle regionů je logické, přesto chybné.

Ve sněmovně chybí právníci a ekonomové se znalostí jednotlivých oblastí (školství, spravedlnost, průmysl), strany však staví okresní předsedy, starosty, podnikatele a lékaře. Klíčová práce poslance by se měla odehrávat na výborech, kde se podle oblastí projednávají jednotlivé návrhy zákonů. Celostátní politika velmi přitahuje lokálně známé osobnosti, které však mají předpoklady právě pro lokální politiku. Velmi usilují o posty poslanců, ale když se rozkoukají ve sněmovně, zjistí, že nevidí konkrétní výsledky své práce (hotový chodník, opravenou školu), a snaží se kandidovat na starosty a hejtmany. Současný systém jim vyhovuje, když odborníky s celostátní podporou snadno zablokují.

Nejlepším řešením by bylo sestavovat stejně jako v Nizozemí a Slovensku jednu kandidátku pro celou zemi vedenou kandidátem strany na premiéra. Za lídrem by byl jeho tým složený z vlivných straníků, tak i klíčových odborníků bez křoví a hráčů lokálního formátu.

Autor je politolog a právník, spolupracovník Institutu pro politiku a společnost
Psáno pro NP, kráceno vyšlo v MfD