Novinář a spisovatel Karel Hvížďala na stanici ČRo 6, ale také například v internetovém deníku Neviditelný pes (Julínek a reformy) zveřejnil své názory na ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Vyčítá mu chování na sjezdu lékařské komory a cituje přitom "argumenty", které zřejmě letmo od lékařů zaslechl, aniž by si ověřil jejich hodnověrnost. Pokusím se reagovat formou odpovědí na otázky, které mi vyplynuly z Hvížďalova článku:

1. Proč ministr opustil sál v okamžiku, kdy začal prezident komory předčítat připomínky k reformním zákonům? Tyto připomínky předložila komora písemně (bylo jich více než 100!) a následně také ústně na jednání, kterého se jak prezident komory, tak ministr osobně zúčastnili. Připomínky byly tedy písemně i ústně už jednou řádně vypořádány, přičemž velká část z nich byla akceptována, část vysvětlena a jenom několik málo jich akceptováno nebylo. To je při vypořádání stovek často velmi protichůdných připomínek od několika desítek zájmových skupin v českém zdravotnictví zcela přirozené. Nebyl tedy důvod na sjezdu komory znovu celé řízení opakovat, navíc návštěva ministra byla sjednána jako diskuse s delegáty. Prezident komory Kubek pouze zneužil celé situace k tomu, aby se předvedl před novináři. Dost možná, že chtěl zabránit skutečné debatě ministra přímo s delegáty, doufaje, že ministr nebude mít čas a sál opustí definitivně.

2. Reprezentuje Česká lékařská komora všech "46 000" lékařů v naší republice? Platný zákon stanovuje povinné členství v komoře. Ve skutečnosti však život v jednotlivých okresních sdruženích skomírá, z několika stovek členů se schůzí účastní jen pár desítek zoufalců, mezi nimiž velmi často dominují lékaři "Kubkova ražení", které jen stěží lze považovat za důstojné reprezentanty jejich kolegů. Proto lze předem odhadnout, jak každý sjezd komory dopadne. Tak je tomu už řadu let, od doby, kdy se do čela lékařů prodral mladý odborář z LOKu David Rath. I za této tristní situace nedopadlo hlasování o návrhu na odstoupení ministra tak drtivě, jak asi pan Kubek očekával (131 za odvolání, 94 proti odvolání, 16 se zdrželo).

3. Definují Julínkovy zákony špatně standardy zdravotní péče? Žádný jiný ministr před Tomášem Julínkem se dosud o jakoukoli definici ani nepokusil. Občané vlastně nemají žádnou konkrétní právní oporu pro nárokování zdravotních služeb. Obecné věty ústavy a dosud platných zákonů nezaručují žádnou vymahatelnost konkrétního nároku v okamžiku, kdy se pacient ocitne v soukolí českého zdravotnictví. Definice tohoto nároku v zákonech Tomáše Julínka je moderní a hlavně vymahatelná, opřená o analýzu zákonů evropských zemí. Garantuje občanům, že se dostanou ke všem zdravotním službám, které potřebují a že je budou mít hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Lepší garance a vymahatelnost tohoto nároku je založena moderní právní konstrukcí: zákon o zdravotních službách (spolu s tzv. Katalogem služeb) definuje všechno, co české zdravotnictví nabízí a zákon o veřejném zdravotním pojištění říká, že tyto služby jsou z pojištění hrazeny. A pokud existují nějaké výjimky (např. kosmetické operace), jsou jasně v zákoně o veřejném zdravotním pojištění vyjmenovány. Z toho také vyplývá, že zůstane zachován současný rozsah hrazení zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění. Jenom tam, kde jsou dvě naprosto medicínsky srovnatelné léčebné metody vedoucí za stejných rizik ke stejnému efektu pro pacienta, se má volit metoda, která je ekonomicky efektivnější (tedy žádná "chudinská medicína"!). Nová právní konstrukce ale také konečně umožňuje zaplatit si legálně za to, co hrazené není, například za lepší materiál. Omezí ponižující úplatky či "sponzorské dary"!
Podrobné standardy ve smyslu konkrétních léčebných postupů nejsou definovány v zákonech nikde na světě, protože je to technicky nemožné a pro pacienty v konečném důsledku nevýhodné (individualita pacienta se nikdy nevejde do zákona, čím více by byla právní norma detailní, tím více by hrozilo, že nepopíše konkrétní situaci, v níž se pacient ocitnul a na tomto základě "že to není v zákoně" by mohla být péče odmítnuta). Julínkovy zákony ale zakotvují mechanismus, jakým léčebné standardy a jejich úhrady vznikají a jakým způsobem se na jejich vzniku podílejí odborné společnosti a zdravotní pojišťovny. To umožňuje pružně zařazovat nejmodernější "poznatky vědy" do reálné praxe a také to vytváří prostor pro individuální postup u konkrétního pacienta.

4. Jak je to s povinností poskytovat první pomoc? Pláč komory, ale také Davida Ratha (tento týden na tiskové konferenci ČSSD, opět vzácná shoda s komorou) nad tím, že prý ze zákona vypadla povinnost poskytovat první pomoc je hloupá. Tyto zákony definují zdravotní služby poskytované profesionály. A už nejsou tak všeobjímající jako starý komunistický zákon z roku 1966 o péči o zdraví lidu, který nahrazují. Samozřejmě že povinnost poskytnout první pomoc je v našem právním řádu dále zachována a to prostřednictvím trestního zákona. Ale těžko jí lze definovat jako zdravotní službu! Prosím, neplést si to s prací záchranky, či lékaře první pomoci.

5. Bylo komoře odebráno právo nahlížet do zdravotních karet a řešit stížnosti? Samozřejmě že ne a jedná se o další hloupé tvrzení komory. Pokud se pacient obrátí na komoru, je současně přirozené, že se komora také dostane k informacím z jeho zdravotní dokumentace. Na veškeré informace, obsažené ve zdravotnické dokumentaci, má totiž každý pacient právo a to opět díky Tomáši Julínkovi, který tuto zákonnou změnu prosadil před více než rokem. Nové zákony nemění zákon o lékařské komoře, který definuje její roli a poslání. A nijak neomezují možnost pacientů u komory si stěžovat. Není ale žádný důvod, aby "komorníci" nahlíželi do mé zdravotnické dokumentace, když se je o to neprosím a jejich pomoc nepotřebuji.

6. Šetří pojišťovny na lékařích a leží jim ladem na účtech 40 miliard? Další z omílaných blábolů. Poslední hodnověrná data jsou z poloviny roku, kdy na účtech pojišťoven bylo sice 28 miliard korun, ale stejně tak tyto pojišťovny měly závazky vůči poskytovatelům zdravotní péče ve výši 23 miliard. Čili k "dispozici" bylo 5 miliard korun. Ale vezměme v úvahu, že celkový objem financí, který proteče veřejným zdravotním pojištěním je 220 miliard korun a že máme za dveřmi hospodářské problémy vyvolané světovou finanční krizí (vyšší nezaměstnanost, nižší příjmy zdravotních pojišťoven) a snadno se nám celá situace vyjeví v jiném světle. Na účtech zdravotních pojišťoven prostě nejsou žádné zázračné peníze, které zlý Julínek zadržuje a nechce dát lékařům, ale choulí se tam pouhá relativně malá rezerva, která se ještě bude hodit. Sami lékaři by si mohli ještě vzpomenout na situaci před několika lety, kdy ministři zdravotnictví svými vyhláškami nařizovali pojišťovnám utratit více peněz než jaké byly jejich příjmy z odvodů a tím docházelo ke zpožďování plateb od pojišťoven a omezování zdravotní péče. Připomeňme, že peníze, které mají momentálně na účtech pojišťovny, nesmějí použít na nic jiného (na žádný "tunel", či privatizaci) než na zdravotní péči, stávající zákony jim to neumožňují a ani navrhované normy Tomáše Julínka nejsou nastaveny jinak.

Ve výše zmíněných bodech jsem poukázal na nesmyslné argumenty vedení České lékařské komory. Respektuji názory novinářů, i to, že někteří z nich kritizují ministra a požadují jeho odchod. Nemohu se ale smířit s tím, že se žurnalista ke svým závěrům dostane přes neověřené a lživé informace. Zpronevěřuje se tak základnímu imperativu novinářské profese: hledání pravdy a ověřování získaných informací.

Autor je mluvčí MZČR