Zmýlil jsem se. Musím si to přiznat. Dalo by se říct: nedá se nic dělat. Ale něco dělat musím. Tak stojím znovu před volbou povolání. Jako tenkrát…

Nikdy jsem si nestěžoval. Ani nebylo komu. Navíc nebyl důvod, jak jsem rád dodával po vzoru Werichova Františka (Nebojsy). Ale právě tomu se nakonec vždycky musel čelit – všechno už někdo někdy napsal. A mně tak nezbývalo než opisovat (což platí i v tomto případě o titulku).

Koneckonců, moc mi to nevadilo. Díky své práci jsem našel především fakt dobré bydlo. Také jsem potkal řadu zajímavých lidí a dokonce se podíval do celého světa. Takže jsem měl tendenci přehlížet všechny ty negativní stránky svého zaměstnání. A vymstilo se mi to. Uznávám.

Dnes jsem nucený se znovu porozhlédnout. Při tom přehrabování myšlenek jsem si vzpomněl, že mě kdysi zaujal jeden prognostik. Už je to dávno, ještě za totality. Do pádu komunistů zbývalo tenkrát ještě tak 10 neděl. Tehdy jsem se s ním setkal poprvé na stránkách TT (Technického týdeníku).

Lehkým perem psal o těžké skutečnosti. To je ono, říkal jsem si a ukazoval jeho článek kolegům v redakci. Toho tak potkat, snil jsem ve volných chvilkách při šíření toho letáku během svojí formy 3. odboje. A vyšlo to. Čas netrhnul jen oponou, jak by řekl básník. Ale hodil mu i záchranný kruh, který ho vynesl na hladinu událostí.

Udržel se na ní vlastně až dosud a stihnul se i zapsat do historie celé země. Nejprve jako premiér a potom i prezident. Slušný výkon – na prognostika. Nelze popřít, že jde o perspektivní zaměstnání. I když svoje mouchy také má. Ostatně ten, kterého mám na mysli, ani nemusí vyprávět.

Od obdivu (mého), přes vzestupy (jeho) na různé vrcholy, zažil i řadu pádů. Ten poslední aktuálně sleduje v přímém přenosu. Nedokážu posoudit, do jaké míry je to pro něj citlivé téma. Ale může mu to být jedno. Věk na to má. Takže by se mohl vyrovnat se ztrátou (úcty) a kritikou (ze všech stran) dost snadno.

Stačí mu si odpovědět na otázku, kdo za to může. Odpověď má po ruce: všichni ostatní. Neměli ho volit. Pak by nemuseli nadávat. Já dodávám: prognostik za to nemůže, resp. ta profese žádnou vinu nenese. Což je pro moji volbu, před kterou momentálně stojím, velice důležité poznání.

Už proto, že určitý talent podle mého skromného názoru mám. Jen se musím snažit ho pořádně rozvíjet. Abych se nedopouštěl zbytečných chyb. Jako onehdá, když jsem psal do Senátu Starého Říma svému známému Catovi st., že ANO jako Kartágo musí být zničeno. To bylo v září 2021, před volbami do Sněmovny PČR.

Dneska se za to kaju a sypu si popel na hlavu. Při sledování středeční tiskové konference na závěr schůzky vedení toho Hnutí jsem pochopil, že je to jinak. Koaliční potenciál, bez kterého se v ČR neobejde žádný politický subjekt, v případě Babišem založené Asociace Nespokojených Občanů ještě klesl.

Dnes atakuje záporné hodnoty hluboko pod nulou. A proto jsem dosáhl názorového posunu, který mi umožňuje vyslovit moji první prognózu: ANO se zničí SAMO!