Paní primářka Václava Adámková z antibiotického střediska, obdivuhodně znalá svého oboru, si v rozhovoru s Pavlem Štruncem (tv Seznam) klade otázku, proč „vynášíme koronavir (značně nakažlivou, ale mírnou infekci s výjimkou starých a nemocných) nade všechny infekce a pandemie, proč jsou statistiky tak účelové? Kdo má zájem děsit lidi? Podobnou otázku se pokouší zodpovědět i vynikající odborník profesor Pavel Kolář (Seznam Zprávy) a dochází k překvapivému závěru, že velký podíl viny na současné panice a politice karantény mají... inu právě ti odborníci, a to proto, že jde o odborný problém, snadno podléhají chybné metodice a nepochopení míry dopadů na jedince i společnost. Je jednoduché u vysoce nakažlivé choroby dojít k exponenciální křivce, přestože neznamená vysokou úmrtnost.

„Pohled zúženou optikou může být fatální,” říká Kolář. „V léčbě je třeba znát důsledky pro celý organismus a ne jen pro vymezenou oblast. Já osobně se nakažení koronavirem nebojím, ale násobně více se bojím jeho důsledků. Odborník je nezastupitelný, ale musí být korigován i jiným pohledem, než jsou pouze zdravotníci (a to ještě úzce specializovaní). Je třeba hledět holisticky, ne úzkoprofilově… Zaplavují nás negativní zprávy a s každým novým případem roste v hlavách lidí závažnost a agresivita viru. O tom, že se statisíce vyléčily, vůbec neslyšíme. V medicíně se tomu říká nocebo efekt, z latinského ,budu škodit’.Podáte-li lék a upozorníte na možnou alergickou reakci, tak u poloviny lidí se tato reakce dostaví, a to zvlášť když tuto informaci podá někdo, kdo je autoritou.”

Jsou opravdu statistiky z Itálie nebo Španělska účelové nebo cinknuté? Trochu ano, nevíme-li, kolik lidí primárně nezemřelo na vir, tak jak to u posledního nakaženého potvrdila Thomayerova nemocnice. U nás z těch šesti případů čtyři ve statistice být nemají. Je také nutno znát specifické podmínky těchto dvou zemí, jež se nikde neopakují. Vyšší procento starších lidí a společné mezigenerační bydlení. Lombardie měla být i s tisíci čínskými dělníky a turisty včas izolována. Počty mrtvých z Německa, Anglie, Ameriky i Skandinávie jsou však naprosto zanedbatelné a to se na sebe v londýnském metru mačkají denně statisíce lidí. Většina nákazu prodělá jako mírnou chřipku, v karanténě mají být jen nemocní a starci a nikoli celý národ. Můj bratr lékárník (65) se nakazil, nic ho nebolí, horečku měl mírnou a jen pár dní a doma se teď laskavostí poplašené německé vlády už druhý týden nudí i s celou rodinou. Původně plánovaly Francie, Německo, Skandinávie a Británie omezenou karanténu a kolektivní imunitu, aby neuvrhly svět do ekonomické krize, ale pod tlakem panikářů podlehly. Jeden z posledních, premiér Švédska, který národní karanténu stále ještě odmítá, se nyní dostal pod palbu vědců, kteří tvrdí, přestože má Švédsko jen pár tisíc nakažených a 65 úmrtí, že je jen týden od italské pandémie!

Netřeba hledat konspirační teorii k vysvětlení apokalyptických obav a účelových statistik. Mají je v popisu práce OSN i mezinárodní zdravotnická organizace (WHO), samozřejmě i politici, jimž drastická opatření vyhovují a nenesou za ně odpovědnost. Za nejstrašnější událost považuji funebrácký projev českého premiéra s truchlorouškou.

Co však zásadně ovlivňuje život západní společnosti, je scestný dekadentní princip předběžné opatrnosti! Podle něj je každé riziko možného nebezpečí třeba brát jako reálné, a to i v případě, že není zcela ověřené. „Je třeba užít princip předběžné opatrnosti, existuje-li aspoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před rizikem poškození zdraví lidí, živočichů a rostlin, které by mohlo narušit vysokou úroveň ochrany životního prostředí.” (Evropská komise 2. února 2000)

S takovou zásadou připravujeme svým dětem a vnukům černou budoucnost. Celonárodní karanténa je cestou do pekel. Světová krize bude mít stokrát víc obětí, než těch pár desítek, které nám hrozí. Vláda se má rozhodnout pro menší zlo. Apelujme i v této pozdní hodině na politiky, aby okamžitě otevřeli školy, obchody i restaurace.