KORONAVIRUS: Co se za rok vlastně stalo a jak to skončí?
Nelze říci, že by zodpovědní vědci v Česku nevarovali před exotickými opatřeními politiků, lze jmenovat desítky renomovaných vědců, včetně mnoha lékařů. Ale média obecně vítají exotiku a kromě toho jsou často v rukou politiků, a tak spíš podporovala všechna ta opatření opírajíce se o své oblíbené strašáky z řad exotických vědců a hlavně o sklony k hypochondrii u části veřejnosti. Ve světě se situace v detailech liší, ale výsledek je stejný: jednotně se vše plní, o ničem se moc nepochybuje a spořádaně se pochoduje dál, i když nikdo neví kam. Všude jde karavana dál, a v Česku navíc štěká PES.
Když se tak člověk na chvíli zastaví, uvědomí si, že kromě příkazů a zákazů nebylo autoritami vůbec nic konkrétního ohledně epidemie sděleno. Politikové za celý rok nepředložili skoro nikde žádný plán. Kupodivu nebyla nikde na světě snaha změřit promořenost (stupeň nakažení), jejíž stav a vývoj v zemi a jejich částech by dal politikům prostředky epidemii měřit a řídit. Promořenost (podíl nakažených obyvatel v %) se dala levně zjistit vytvořením náhodného a reprezentativního vzorku občanů a změřením protilátek v krvi a PCR z krku; opakováním by se zjistil vývoj. Místo stovek tisíců měření u hypochondrů a u lidí zjevně nemocných se z desetkrát menšího počtu měření dalo zjistit vše – ale nikde na světě se tak nestalo. Nalezené údaje jsou fragmentární a jsou naředěny dezinformacemi a varováními před dezinformacemi – mezi oběma není jasný rozdíl.
Blíží se výročí pandemie; jako u Cimrmana jde přesně o jednoleté až jeden a půlleté výročí, protože covid-19 propukl v létě 2019 a přiznán Čínou byl v prosinci 2019. U této příležitosti se pokusím nějaká data alespoň vydedukovat, když už nejsou naměřena (zde). Ohledně promořenosti je nejlepším odhadem opravdu nakažených desetinásobek hlášených pozitivních případů (a tento odhad se vydělí počtem obyvatel a vynásobí 100 k získání % promořenosti). Promořenost ve státech západní Evropy a Severní Ameriky by tak uprostřed prosince byla mezi 25 % a 40 %, v Německu o něco méně a v Česku možná až 50 %. Z těchto odhadů dále plyne, že smrtnost (podíl zemřelých z nakažených v %) není tak senzačně vysoká, jak média po celý rok referovala, ale že byla během roku kolem 0,2 % a poslední dobou klesá blíže k 0,1 %, ne daleko od hodnot pro chřipku. I celková mortalita na koronu (podíl zemřelých ze všech obyvatel v %) bude nakonec kolem 0,1 %, což je podobné mortalitě u velkých chřipkových epidemií.
Jak se šíří CoV-2 obyvatelstvem? Podle jednoduché Verhulstovy rovnice z roku 1838, podle které je rychlost růstu v počtu nakažených úměrná počtu nemocných a také frakci obyvatel schopných ještě nemoc dostat. Příklad křivky pro reprodukční číslo 2 (korona zpomalená velmi mírnými opatřeními) a pro skupinu 8 milionu nakazitelných lidí je zde. Počet nemocných sleduje esovitou křivku, pokud se obyvatelstvo míchá. Než se nápadnější počet lidí nakazí, sleduje epidemie zpočátku plíživou fázi v délce několika měsíců a pak přejde do prudkého růstu, kdy se nakazí všichni, kdo můžou, během asi dvou měsíců. Zajímavé je, že plíživá fáze je exponenciální a prudká fáze je téměř lineární, jak je vidět zde, kde je červená přímka položena na růstovou křivku; lze ukázat, že nezávisle na reprodukčním čísle a počtu lidí probíhá křivka šíření téměř po přímce mezi promořeností 10 % a 90 %. Tady si mnozí vzpomenou na fantazírování různých parazitologů, kteří mluví o prudkém exponenciálním růstu v podobě zrnek na šachovnici, který nakonec všechny zachvátí a přesune do mrazicích boxů. Skutečné křivky ukazují, že exponenciální růst je plíživý a do boxu se maximálně dostanete po absolvování lineárního růstu.
Podniknutá opatření mění ve většině zemí kontinuálně reprodukční číslo, takže teoretické křivky příliš nepomohou, ale z nedávné rychlosti šíření, získané například jako počet kladně testovaných za minulý měsíc vynásoben deseti, lze zhruba extrapolovat promořenost do budoucna. Takový hrubý odhad očekává konec epidemie (promořenost 70-90 %) někdy na jaře pro západní Evropu a USA, snad v létě pro Německo a už po Novém roce pro Česko (viz tabulka 9 zde). V mnoha zemích se dosažení vysoké promořenosti bude krýt se začátkem očkování. Absurdita této pandemie (tohoto pandemonia) dosáhne tak svého vrcholu.
V zemích, které se většímu rozšíření covidu ubránily, jako je třeba Norsko nebo Nový Zéland, očkování dá šanci udržet si nízkou mortalitu na covid-19 vůči ostatním zemím. V zemích, jako je Švédsko a Česko, očkování asi smysl nemá, protože bylo prokázáno, že infekce CoV-2 vede k tvorbě humorální imunity (zde) i buněčné imunity (zde) a velká část obyvatel infekcí prošla. Ve většině zemích je výhodnost očkování sporná; úmrtnost samozřejmě souvisí s počtem nakažených, takže zastavení infekce před jejím úplným proběhnutím obyvatelstvem sníží konečný počet úmrtí s koronou, ale snížení bude minimální, protože letalita již klesla na minimum, a není jasné, jak dalece bude očkování účinné. Kromě toho by správně měly vlády zemí, které očkování prosazují, zorganizovat, aby každý člověk byl před očkováním vyšetřen na přítomnost protilátek proti covidu, protože zaprvé by se imunní lidé neměli očkovat a zadruhé by se neměly mazat stopy (bude se tvrdit, že vakcíny zachránily lidstvo a nebude to pravda).
Jestliže cena za jednu dávku vakcíny firmy Pfizer je 25 dolarů (zde), pak za dvě miliardy lidí obdrží firma 100 miliard, protože každý má dostat dvě dávky. To již dává silnou motivaci proočkovat celé lidstvo, o což usiluje Bill Gates, který na vývoj vakcíny přispěl (zde). Proto bude zájem očkovat i tam, kde již jsou všichni imunní, a i vakcínami, které jsou rizikové. Vakcíny firem Pfizer a Moderna jsou na bázi RNA (jde o RNA nesoucí covidový gen), která se v tukové emulzi vstříkne do těla a po proniknutí do buněk se podle ní vytvoří covidový protein, jenž vzbudí imunitní reakci. Jde o nový princip, který nebyl nikdy v praxi vyzkoušen, a bylo by divné, kdyby se pokusným králíkem stalo celé lidstvo. Dříve trval vývoj vakcíny mnoho let, tentokrát méně než rok, a všichni zavírají oči před faktem, že nová vakcína neprošla řádnými klinickými zkouškami.
Nejstrašidelnější varování poskytl profesor Drew Weissman, který je oslavován jako jeden z hlavních tvůrců nové vakcíny (zde), když před třemi lety varoval před možnými následky RNA vakcíny ve svém článku takto: „Potenciální obavy o bezpečnost, které budou pravděpodobně posouzeny v budoucích preklinických a klinických studiích, zahrnují lokální a systémový zánět ... toxické účinky syntetických nukleotidů ... silné reakce spojené s interferonem I, které jsou spojovány nejen se zánětem, ale také potenciálně s autoimunitou. Identifikace jedinců se zvýšeným rizikem autoimunitních reakcí před očkováním pomocí RNA tedy může umožnit přijetí přiměřených opatření ... Ukázalo se, že extracelulární holá RNA ... může přispívat k otoku ... srážení krve a tvorbě patologických trombů.“ (zde)
Výzkumník před třemi lety nevěděl, že teoretický nápad bude nečekaně realizován bez předepsaných zkoušek; jeho varovný článek nebyl z internetu vymazán. RNA vakcínu nelze doporučit nikomu, ale určitě se jí musí vyhnout jedinci se sklonem k autoimunitním nemocem a nemocem srážlivosti krve. Alternativou je vakcína firmy AstraZeneka, která covidový gen do buňky dopraví pomocí neškodného adenoviru, viru rýmy; jde sice též o ne zcela vyzkoušený koncept, ale méně odlišný od dřívějších technik.
Vše, co se za poslední rok přihodilo, je šokujícím dokladem bezmocnosti demokratických zemí a jejich neschopnosti řešit náhlé problémy. Virus uniknuvší omylem z laboratoří komunistické Číny ochromil celou západní společnosti a ukázal, že ji lze snadno neutralizovat. Možná nešlo o omyl, ale o pokus, v každém případě mohou být nepřátelé Západu a demokracie spokojeni.
