Při zasedání Evropského parlamentu dne 7. 6. 2022 věnovaného debatě o balíčku Fit for 55 měl pan místopředseda Evropské komise Timmermans řeč, v níž opět zazněly manipulativní (des)informace o tzv. „klimatické krizi“.

Ponechme stranou, jaký smysl má zákaz výroby spalovacích motorů v roce 2035 a další kroky k utopii (či spíše dystopii) tzv. dekarbonizace, když nevíme, co bude za rok. Škoda, že neznáme, jak tento zákaz ovlivní takové jevy, o kterých si pan místopředseda poněkud pustil ústa na špacír.

Především propagandisticky strašil tzv. klimatickou krizí, která je ale podle zprávy Mezivládní komise pro klimatické změny (IPCC, AR6, Fyzikální základy) pouze pojmem, který používají média, ve vlastní zprávě o fyzikálních základech se tento termín kromě kapitoly o mediální interpretaci klimatické změny nepoužívá. Je to tedy hlavně rétorická finta používaná bezskrupulózními obchodníky se strachem.

Nebudu se zabývat technickými a hlavně ekonomickými možnostmi uskutečňování plánů dekarbonizace, které mi občas připadají spíše jako snůška zbožných přání, ale hlavně se budu věnovat části jeho vystoupení, kde se pan Timmermans pouští do oblasti meteorologie a klimatologie. Cituji:

„Parlament rychle uznal, že jsme v klimatické nouzi. Byli jsme loni svědky povodní v Německu, Belgii a v Holandsku, které zabíjely lidi a působily škody nikdy neviděné. Měli jsme tornádo v České republice – nikdy předtím se tam tornádo neobjevilo. Máme kompletně nevyzpytatelné počasí: Sníh ve Španělsku, když to nečekáme, sucho a povodně na místech, kde je nečekáte. Nemyslím si, že existuje jediný evropský občan, kterého bychom potřebovali přesvědčit, že jsme uprostřed klimatické krize. Není to krize, která teprve přijde. Už je tady“.

Pan Timmermans (a zřejmě i většina Evropského parlamentu) zřejmě neví, že povodně byly v Evropě vždy, a že až do doby, kdy máme slušnější varovnou službu, daleko častěji přicházely zcela nečekaně. A bylo jich více a byly i ničivější. Vezměme si např. některé údaje z knihy Povodně v českých zemích (Kozák a kol., 2007):

Největší zaznamenaný denní (24h, 7-7 h SEČ) srážkový úhrn v České republice: 345 mm, Nová Louka v Jizerských horách, 29. července 1897. Následkem těchto srážek vznikla povodeň, jejíž doba opakování na Labské byla odhadnuta na tisíc let. Doplním to citací z kapitoly o velkých vodách v povodí Labe: „Rok 1900 – Konec povodňového století“.

Podle této práce, která má poněkud zavádějící název „Současné období bohaté na povodně je v Evropě výjimečné za období 500 let“, jsou povodňová období podle důležitosti seřazena takto:

1. 1750-1800, tedy v chladném období Malé doby ledové(!), zřejmě ovlivnila i vznik Velké francouzské revoluce

2. 1840-1880

3. 1990-2016 (předběžně).

...

Výjimečnost posledního období bohatšího na povodně je hlavně v tom, že ho předcházelo období abnormálně chudé na velké záplavy a že nyní nastávají povodně za vyšších teplot. V této práci se jen tak mimochodem zmiňuje, že největší záplavy v Mexiku (Tabasco, Chiapas) nastávaly v obdobích 1650-1680 a 1920-1950, v Jižní Americe (Paraná) v letech 1590-1600, 1620-1630, 1740-1770, zatímco v Čína na řece Jang-c’-ťiang byly největší povodně zřejmě v období 1500-1700. Těžko odolat pokušení k poznámce, že tehdy bylo klima asi „harmonické“.

Mezivládní komise pro klimatické změny (IPCC) ve své poslední zprávě o fyzikálních základech klimatické změny konstatuje nízké přesvědčení („confidence“) o existenci globálních změn frekvence nebo intenzity povodní (IPCC, AR6, s. 1568), aniž by se vůbec mluvilo o tom, kterým směrem, tedy zda se zhoršují nebo zlepšují. Cituji dále z poslední zprávy IPCC: „Z více než 3500 vodočetných (limnigrafických) stanic zaznamenalo v letech 1961-2005 7,1 % stanic významné zvýšení maxim průtoků, a 11,9 % významné snížení (!) těchto extrémů. Co se více mění, je sezónnost těchto jevů (některé povodně nastávají více v zimě, některé zase více v létě). Ale pan Timmermans má jasno, máme klimatickou krizi. Já doplňuji, že hlavně krizi myšlení.

Samozřejmě, i dnes dokáží být povodně nebezpečné a tragické, protože příroda bude navzdory všem možným meteorologickým modelům a radarům či dalším technologiím vždy kousek před námi. Ale nyní vlivem vyspělé a bohaté společnosti, která si může dovolit poměrně drahé technologie pro lepší předpovědi, je počet obětí povětrnostních a hydrologických katastrof nejméně dvacetkrát menší! Klesají dokonce i škody v poměru k hrubému domácímu produktu, i když v absolutních číslech samozřejmě rostou, protože jsme až do nedávné doby bohatli. Tato práce ještě navíc zdůrazňuje celkem pochopitelnou skutečnost, že čím je daná země vyspělejší, tím je vůči přírodním pohromám odolnější.

Kdyby se nad Evropou vyskytla tak děsivá bouře, která před sto padesáti lety způsobila v povodí Berounky dosud nepřekonanou katastrofální povodeň a zároveň byla provázena ničivými tornády, tak bychom od pana Timmermanse slyšeli opět výkřiky, jak jsme tuto katastrofu způsobili emisemi oxidu uhličitého.

Ještě k tornádům, o kterých pan Timmermans tvrdí, že se před rokem 2021 v Čechách nevyskytovaly; vzhledem k tomu, že se těmito jevy zabývám s přestávkami již téměř třicet let, mohu tvrdit, že je to nesmysl, slušně řečeno. Ano, škody loňským tragickým tornádem na jižní Moravě byly zcela jistě za dobu podrobnějšího sledování těchto jevů bezprecedentní, ale již v tomto století jsme měli velmi silná tornáda (např. zde a zde), která se síle tohoto jevu blížila (i když velmi pravděpodobně té síly nedosáhla). První vědecky popsané tornádo, velmi pečlivě zaznamenané Johannem Gregorem Mendelem v roce 1870, přitom vzniklo v naprosto netypickém měsíci pro výskyt těchto jevů, v říjnu! Obsáhlý seznam těchto jevů v Evropě je zde; z tohoto seznamu plyne, že tornáda ničivé síly F4 (jako před rokem na Moravě) bohužel nejsou a nebyla v Evropě výjimkou, i když jsou naštěstí velmi vzácná. Např. tornádo intenzity F4 zasáhlo v červenci 1931 Lublin v Polsku, zatímco červenci r. 1934 byla podobná intenzita tornáda pozorována ve Finsku. Velmi netypické ničivé tornádo (F4) se objevilo v Düsseldorfu v roce 1936, ale v lednu! Velká vlna nejméně osmi ničivých tornád (jedno s nejvyšší intenzitou F5!) zasáhla v červnu 1967 západní Evropu a zabila patnáct lidí. Ale tehdy bylo zřejmě podle pana Timmermanse klima asi v pořádku. O tornádech a jejich trendech se lze ještě něco málo dočíst zde, ale prozradím, že žádné zvyšování jejich četnosti či intenzity nelze prokázat.

Mohu pouze konstatovat, že tito politikové pouze mistrně využívají či spíše zneužívají situace, kdy tzv. „informační pokrytí“ o těchto jevech je dnes daleko větší než před pár desítkami let a že mají na své straně většinu nekritických médií včetně veřejnoprávních a navíc radikální aktivisty, kteří se živí hlavně cinknutou propagandou. A že se odborníci ze strachu z poškození své kariéry kriticky neozvou.

Na závěr bychom měli také definovat pojem „klima“, což je dlouhodobý režim počasí, tedy v podstatě statistika různých meteorologických veličin za delší období, podle Světové meteorologické organizace za třicet let.

Pokud pan Timmermans hledá jediného občana, který současné klima (tedy soubor čísel o režimu počasí za třicet let) nepovažuje za krizi, tak se hlásím. Jsem toho názoru, že současné „řešení“ (pseudo)problému změny klimatu je způsob léčby typu středověkého pouštění žilou na téměř zdravém jedinci a že touto šílenou politikou prosazovanou zjevnými manipulátory z Evropské komise a navíc urychlenou brutální ruskou agresí směřujeme do stavu, kdy teprve naplno poznáme nyní nadužívaný pojem „krize“. Snad se mýlím a rozum převládne, ale je čím dál těžší zůstat optimistou.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu se svolením autora