Google je největším agregátorem zpráv na světě. Na základě zpravodajství, které nám vybírá, formuje náš světonázor. To jak zprávy filtruje, ale není obecně známo. A na některé dotazy týkající se eurovoleb zobrazuje kontroverzní weby. Otázka proto je, podle čeho Google vybírá, co nám ukáže.

Google má s Bruselem dlouholeté problémy. V březnu dostal například od Evropské komise pokutu 38 miliard korun za znevýhodnění svých konkurentů v oblasti reklamy. Příznivec konspiračních teorií by proto mohl fantazírovat, zda se nejpoužívanější vyhledávač nesnaží ovlivnit výsledky voleb tím, jaké informace evropským občanům předkládá.

O evropských volbách se toho ví málo a právě Google, který je ve všech evropských zemích nejpoužívanějším vyhledávačem, hraje dominantní roli ve výběru zpravodajských informací – a tím ovlivňuje veřejné mínění. Jeho vliv je proto předmětem diskuze. Například politolog Miloš Gregor z Masarykovy univerzity si na Twitteru stěžoval, že na dotaz „volební preference politických stran na Slovensku“ mu Google mezi prvními výsledky nabídl weby jako ruský Sputnik či Haló noviny. A z komentářů pod příspěvkem plyne, že není jediný, kdo s tím má problém. Na dotaz na preference stran v Čechách na různých počítačích v režimu anonymního vyhledávání vyjely na prvních třech příčkách Parlamentní listy. Listy byly první i na dotaz „Kandidátní listiny do europarlamentu”. Tyto weby jsou vnímané jako kontroverzní. Podle čeho tedy Google zprávy vybírá?

Odpověď není jednoduchá. Předně je třeba odlišit samotný vyhledávač Google od služby Zprávy Google (Google news). Vzájemně se prolínají, ale nejedná se o totéž. Vyhledávač zná každý, kdo hledá na Googlu. Zprávy Google jsou již méně známé. Firma je založila po teroristických útocích z 11. září 2001 jako reakci na to, že jeho vyhledávač neposkytoval aktuální zpravodajství. Nová služba proto doplňuje výsledky vyhledávání o nejnovější zprávy o hledaném tématu. Během požáru katedrály Notre-Dame – při zadání klíčového slova Notre-Dame do vyhledávače – tak Google na prvních příčkách nenabízí pouze základní informace o katedrále, ale i přehled aktuálního zpravodajství o požáru.

Google zprávy ale fungují také jako samostatný zpravodajský portál. Spolu s Yahoo jsou nejnavštěvovanějším zpravodajským agregátorem na světě. Českým uživatelům nejsou tak známé díky dlouholeté dominanci vyhledávače Seznam a jím agregovaných zpráv. V globálním měřítku ale Google zprávy fungují jako hlavní agregátor zpráv z celého světa. Zahrnují zpravodajství v různých jazycích od 80 tisíc vydavatelů médií. Uživatel si může zvolit rešerši zpravodajství podle jazyku i lokace, kterou preferuje. Pokud ho zajímá, co píší média v USA, může si nastavit „angličtina (USA)” a mít přístup ke stejným zprávám jako Američané. To samé může udělat pro Rusko, Botswanu a desítky dalších států.

Problém ale je dopátrat se, podle čeho Google filtruje, jaké zprávy nám vybere. Na oficiálních stránkách služby je sice její dlouhý popis, chybí ale podrobný popis konkrétních faktorů. Jasné je, že selekci zpráv dělají automatické algoritmy. To, jak přesně fungují, ale vědí jen v Googlu. Výzkumník Joe Sommerlad poznamenává, že „metodologie Google algoritmů je přísně střeženým tajemstvím podobně jako recept na kuřata KFC”. Přísady receptu na slavná kuřata jsou známé. Střeženým tajemstvím se stala jejich kombinace a specifický postup přípravy. Podobně je tomu s algoritmy. Víme, na základě čeho fungují, jen nevíme jak konkrétně. Stojí ale na dvou hlavních přísadách.

První z nich je personalizace. Algoritmy nám nabízejí obsah, o němž si myslí, že nás bude zajímat. To dělají na základě naší vyhledávací historie. Vyjádřit se to dá rčením: „Řekni mi, co jsi hledal, a já ti řeknu, co najdeš.” Druhým je Optimalizace pro vyhledávače (SEO). Ta se skládá z množství faktorů, jako jsou například metadata, počty odkazů, které na daný web odkazují, jeho návštěvnost apod. Jejich konkrétní vazby a propojení jsou pak ale právě onou tajnou alchymií Googlu.

Pro objektivnost je třeba zmínit, že i kontroverzní weby mohou přinášet zajímavé informace. Například o zmiňované stížnosti politologa Gregora na Google informoval právě článek na ruském Sputniku. A i když je název článku ideologicky zabarvený, nelze jeho text označit za dezinformační. Sputnik v něm dokonce odkazuje na americkou studii, podle níž Google preferuje levicově liberální zpravodajské servery, zatímco pravicově a konzervativně zaměřené zpravodajské weby jsou ve výsledcích indexovány méně. Podobně je tomu například i u Wikipedie, která preferuje spíše demokratický než republikánský světonázor.

Na různé dotazy tedy Google nabízí různé zpravodajství. Nelze tak vyvozovat závěr, že Google preferuje kontroverzní weby a chce čtenářům podsouvat to, co on sám chce. Spíše se chová jako správný podnikatel a dává uživatelům, co chtějí. To mu lze těžko vytýkat. Problém je, že díky tomu uzavírá své uživatele v informačních bublinách. A většina z nich si zřejmě neuvědomuje, jak moc.

Demonstranti proti Babišovi tak vidí hlavně články, které jsou proti němu. Ti, co se bojí ruských dezinformací, mají pocit, že falešné zprávy jsou všude kolem nich. A kdo si myslí, že Evropská unie je ztělesněním zla, je ve svém názoru utvrzený třeba i díky tomu, že mu Google předkládá tematické zprávy na ruském Sputniku. Personalizace výsledků je proto fakt, který je vhodné si uvědomit při čtení zpráv, jež Google vybírá.