Kandidáti na prezidenta ČR se nám rojí jako včely. Už jich je docela dost. Noviny píší, televize hlásí, sázkové kanceláře uzavírají sázky. Každý podle svého. Ale co chudák volič? Nikoho z nich, tj. kandidátů, osobně nezná. Tedy většinou. Pokud se s nimi setká, tak na nějakém mítinku, kde se každý vykreslí tom nejlepším světle. Málokdo o sobě řekne, že je pohodlný, vstává pozdě, potřebuje řidiče, sekretariát, ochranku, nemá kde bydlet a hrad nad Vltavou je dobrá adresa, a letní sídlo nedaleko Prahy také není k zahození. Kvalifikace na prezidenta je tak široká, že ji vlastně může splnit každý. Opravdu každý? Ale kdo by se ohlížel na kvalifikaci či schopnosti dobře vykonávat tento (bez ironie) nelehký úřad. Volič má většinou docela jednoduchá kritéria a tak asi nejvěrohodnější jsou ty sázkové kanceláře. Můžeme si tedy kandidáty shrnout ne podle abecedy, ale tak, jak zatím sázkaři hlásají:

Petr Pavel - fešná uniforma i prošedivělý knír přesvědčí mnohé voličky. Kariéra v armádě letitá, až příliš letitá, a jinak o něm bylo řečeno a napsáno tolik, že není třeba víc

Josef Středula - to je ten pán s napomádovanými vlasy, který se za nás, chudáky, bije do statků a hrdel. Že vydírá vedení země ve jménu čím dál většího počtu státních zaměstnanců, kteří žijí z daní těch, kdo ještě nepověsili živnost či firmu na hřebík, se raději nezdůrazňuje

Karel Janeček - až se bude volit prezident v nějaké exotické zemi, pak možná. Zatím ať páchá dál svoji dobročinnost zde

Marek Hilšer - prvně na sebe upozornil, když pronikl na tiskovou konferenci vlády a svlékl si tam triko. Pak ho tuším vyvedli. Tak se stal slavným a později i senátorem

Danuše Nerudová - exrektorka brněnské univerzity, asi není příbuzná s Janem Nerudou, ráda by prosazovala spravedlivé důchody. Bližší specifikaci, co to vlastně spravedlivý důchod je, neuvádí, což u ekonomky vypadá divně. Sluší jí růžová barva, ale nikoli žlutá

Tomáš Zima - exrektor nejstarší univerzity v Čechách, asi díky své kvalifikaci nebyl nadšen opatřeními v době kovidu, i když jej sám prodělal

Alena Vitásková - statečná ženská. A prezident by měl být statečný

Tomáš Březina - asi to nebude žádné ořezávátko, když vybudoval takovou firmu a zcela jistě bude stát nohama na zemi. Rozum v pozici prezidenta je potřeba

A kdo zvažují?

Andrej Babiš - bez komentáře

Pavel Fišer - senátní pozice snad stačila

Miroslava Němcová - dvakrát nevstoupíš do stejné řeky

Libor Michálek - díky vlastní zkušenosti s průběhem kampaně jeho senátní kandidatury nebudu komentovat. Bylo to hnusné. A v životopise zdůrazněná služba státu po celý život? To není doporučující kvalifikace, to je antikvalifikace. Vždy se živil za státní peníze

Michael Kocáb - jeden bohém v minulosti na Hradě stačil. Za odchod ruské armády už jsme poděkovali dostatečně

Lenka Bradáčová - proč? Vrchní státní zastupitelství je dobré místo

Kateřina Valachová - poničené školství stačilo

Ti, kdo by byli dobrými kandidáty, se tak moc nehrnou. Sama bych věděla minimálně o třech, ale nevím, že by se ozvali: bývalá ministryně spravedlnosti, emeritní náčelník generálního štábu, prorektor malé, dobré, soukromé vysoké školy. U všech by se ale pravděpodobně ze širší veřejnosti ozvalo: a kdo to je? Nejsou dostatečně známí, lidé o nich nevědí a oni sami do tohoto „theatrum mundi“ nepůjdou. Možná k naší škodě. A to je právě výsledek toho nesmyslu, který odsouhlasili členové parlamentu, přímou volbu prezidenta. Někteří sami už tehdy řekli, že proti svému přesvědčení, ale obávali se reakce veřejnosti. Jejich statečnost a zdravý rozum byl k pohledání. A tak má veřejnost hračku. Trochu drahou, trochu nebezpečnou, v každém případě zbytečnou. Najde se někdy někdo, kdo se pokusí volbu prezidenta republik vrátit parlamentu? Ne příliš estetické vyznění poslední prezidentské volby parlamentem nebylo důvodem k tomu, aby bylo s vaničkou vylito i dítě a jeden ze dvou největších nesmyslů nedávné doby byl uzákoněn (druhý je vznik krajského zřízení).

Ale přece jenom by se nabízelo řešení. Svoji kandidaturu by mohl ohlásit fešák. Fešák s podmanivým hlasem, známý nejen svými rolemi, ale i vystoupením na balkonu Melantrichu na podzim 1989. Roli prezidenta si už vyzkoušel jako obnovitel a později právě i prezident nemalé a zajímavé kulturní události. Ano, určitě uhádnete. A myslím, že by měl šanci. Červený koberec by se přece někde na Hradě musel najít. A že je to herec? Ronald Reagan byl také herec a jaký to byl prezident!

Předpokládám, že některé nadsázky a ironie jsou jako takové pochopeny. Ale poslední návrh by stál za zvážení.