V květnu 1945 nebylo pochyb o tom, kdo je vítěz a kdo poražený v dosud největším světovém konfliktu v dějinách. Podmínky vždy diktují vítězové, a tak na základě poválečných dohod vítězných mocností došlo k obnovení Československa a vystěhování většiny německého obyvatelstva.

Dějiny však nebývají černobílé, a tak se stalo, že se ze „spojenců z rozumu“ stali zanedlouho úhlavní nepřátelé. Německo bylo rozděleno na dva státy v obrysech okupačních zón vítězných mocností. Ten „Západní“ se pak těšil štědré podpoře Spojených států, což vedlo k tomu, že se část Německa - Spolková republika Německo - brzy stala ekonomicky dominantní zemí Evropy. Československo naopak „spadlo“ do sféry vlivu Sovětského svazu, což mělo za následek jeho postupný hospodářský propad, ze kterého se začalo vymaňovat až po listopadu 1989.

Ani vztahy mezi Československem a Spolkovou republikou Německo nebyly nijak ideální. Šlo především o opakovaně vznášené požadavky „sudetských Němců“ na vrácení zkonfiskovaného majetku na straně jedné a nároky na válečné reparace na straně druhé. Dějiny ale nečekají a postupně došlo k sjednocení Německa, rozpadu Sovětského svazu a rozdělení Československa. A nová geopolitická situace si vyžádal i budování nových vztahů s našimi odvěkými sousedy.

Nejdůležitějšími výsledky budování těchto vztahů bezpochyby jsou Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992 a především Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji ze dne 21. ledna 1997.

Odstavec IV této deklarace zní:

„Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“

Ve stanovisku Ministerstva zahraničních věcí České republiky k dotazu týkajícímu se vypořádání reparačních nároků České republiky vůči Německu se mj. uvádí, že:

„V první řadě je třeba zdůraznit, že česká strana považuje tuto otázku za uzavřenou a vyřešenou. Seriózní debata na toto téma není momentálně na pořadu dne.

…

Dotazovaná výše československých reparačních nároků činila 306 mld. Kčs, vyjádřeno v dobové měně. Dále uvádíme, že ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno celkem 230,1 mil. Kčs.

Objektivní mezinárodněpolitické skutečnosti po 2. světové válce zabránily realizaci dalších plateb, mj. proto, že ČSR a SRN spolu do r. 1973 neudržovaly diplomatické styky. V průběhu 90. let se pak ČR a SRN dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Závazky obsažené v Česko-německé deklaraci, kterou v roce 1997 schválily vlády i parlamenty obou zemí, přitom obě strany od té doby důsledně dodržují.“

Také Sudetoněmecké krajanské sdružení v roce 2016 vypustilo ze svých stanov zmínku o snaze získat zpět majetek zkonfiskovaný vysídlencům po druhé světové válce.

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že jakékoliv snahy o vymáhání zaplacení válečných reparací jsou v rozporu s česko-německou deklarací, a tudíž i právním řádem České republiky.

To zřejmě nevědí někteří naši poslanci, jejichž snahu o zařazení tohoto bodu na jednání schůze sice sněmovna 22. ledna t. r. zamítla, dobrým vzájemným vztahům s našimi sousedy to ale rozhodně nepřispívá.

Na druhou stranu by si lidé měli uchovávat historickou paměť, nezapomínat na to, kdo měl rozhodující vinu na nesmírných válečných útrapách lidí mnoha národů a národností.

O to nepochopitelnější jsou snahy o zkreslování, či dokonce překrucování dějin a relativizaci viny dávno usvědčených viníků. Například nedávné soudní rozhodnutí o vrácení zkonfiskovaného majetku, které prakticky „obchází“ tzv. „Benešovy dekrety“.

Jak si vysvětlit neuvěřitelný název pořadu TV Seznam Hromadná vražda 365 bezbranných Němců u bran Českého ráje – Jeden z nejhorších válečných zločinů zůstal nepotrestán?

Jak si vysvětlit příspěvek Lída Rakušanová: Sudetoněmecký sjezd jako zakázaný elixír v pořadu Názory a argumenty ČR Plus?

To přece nejsou počiny vedoucí k nalézání a prohlubování tolerantního vztahu mezi sousedy, jejichž vzájemné soužití před mnoha lety ukončila válečná vřava, jež skončila porážkou agresora.