Nejen západní Evropou se šíří protesty zemědělců proti uplatňování Green Dealu v zemědělství. Komise například chce, aby zemědělci nechávali ležet ladem deset procent orné půdy v zájmu návratu biodiverzity. Součástí návrhu je i snížení hnojení či zákaz pesticidů. Komise také povolenkami zatěžuje plyny pocházející ze skotu, což se samozřejmě projeví v cenách masa a potravin. Současní vůdci EU by také rádi nařídili používat elektrické traktory a kombajny místo těch naftových. A když už jsme u nafty, vlády ji chtějí zemědělcům zdanit.

Pro evropské zemědělce je to nejen komplikované, ale téměř likvidační. Zemědělci se napříč Evropou domlouvají, zorganizovali svými traktory blokády silnic, dálnic a center metropolí. A předsedkyně Komise von der Leyenová plány Komise do týdne odvolala. Zemědělství je prý ve složité situaci, a tak zatím nemusí k dekarbonizaci přispívat.

My, co nemáme traktory, musíme následky Green Dealu zatím trpět. Díky ceně emisních povolenek se zvedají ceny elektřiny, snižuje se konkurenceschopnost a životní úroveň. Hrozí odchod průmyslu z Evropy za levnějšími energiemi a nižší byrokratizací, což se již děje. Ze záchrany planety dekarbonizací se stalo náboženství, ale i jeho věrozvěstové typu Grety Thunbergové dnes říkají, že jim nejde o záchranu klimatu, ale o zničení kapitalismu.

A bohužel, říká to nejenom dříve zbožňovaná a dnes zcela okrajová Greta. Když Ursula von der Leyenová ve svém kandidátském projevu v Evropském parlamentu v červenci 2019 příchod Green Dealu avizovala, upozorňovala: „Znamená to změnu. Každý z nás a každé odvětví bude muset přispět, od letectví až po námořní dopravu. Jde i o způsob, jak každý jeden z nás cestuje a žije. Emise musejí stát tolik, aby to změnilo naše chování.“ Za povšimnutí stojí také pozdější vyjádření Komise, které zaznělo při předložení balíčku Fit for 55 v červenci 2021: „Přechod na klimatickou neutralitu může být jedinečnou příležitostí ke snížení systémové nerovnosti. ... Nejedná se pouze o spravedlnost a solidaritu, ale i o širší společenskou nutnost řešit nerovnosti.“

Zatímco Greta Thunbergová otevřeně říká, že skrze záchranu klimatu jí jde o zničení kapitalismu, vedení Evropské unie mluví neurčitě o změně systému, změně společnosti, změně chování lidí a zrušení nerovností. Moje generace, která zažila reálný socialismus a vyprávění rodičů o padesátých letech, si tyto věty jasně pamatuje. Jde o reálný socialismus přes kopírák.

My, co nemáme traktory, před sebou ale máme evropské volby. Je evidentní, že se musíme pokusit změnit složení Evropského parlamentu, následně složení Komise a poté nastane ten nejtěžší úkol, výrazně obměnit unijní byrokracii, ten nikým nevolený deep state v pozadí. Jsou to útroby Komise, kde se rodí všechny regulace a radostné snění o novém člověku a nové, centrálně řízené klimaticko neutrální společnosti bez sociálních či jiných nerovností.

Evropské volby však přinášejí problém, že si lidé budou muset opravdu zjistit, jak které politické strany, resp. jejich politické kluby a konkrétně jednotliví poslanci o všech regulacích spojených s Green Dealem hlasovali. Typickým příkladem je dnes hnutí ANO, kdy jeho předseda Andrej Babiš plamenně kritizuje důsledky Green Dealu, přičemž jeho europoslanci v klubu ALDE, resp. dnes RENEW, pro naprostou většinu regulací a restrikcí aktivně hlasovali. To pomíjím, že ANO dvakrát za sebou do vrcholných funkcí nominovalo eurokomisařku Věru Jourovou a místopředsedkyni Evropského parlamentu Ditu Charanzovou. Slyšeli jste někdo někdy, že by se eurokomisařka Jourová za ANO jakkoli vyslovila proti regulacím Green Dealu nebo v Komisi někdy hlasovala proti? Naopak hrdý jsem na to, že například Alexandr Vondra se za své hlasování a systematickou práci na likvidaci a eliminaci těch nejhorších klimatických bláznivin nemusí stydět. Takže doufejme, že voliči budou obezřetní a budou volit ve prospěch velké výměny progresivistů.