Každý, kdo musel prožít jeden nebo dva roky komunistického hraní na vojáčky, se asi nyní zdráhá uvěřit rozhodnutí plzeňských sociálních demokratů. Politruk se stal hejtmanem. Neuvěřitelné.

Všichni, kteří absolvovali vojnu, se museli velmi brzy po příchodu do kasáren naučit poněkud pokřivená pravidla chování mezi veliteli a mužstvem ale i mezi veliteli na všech úrovních navzájem. Lidskou důstojnost a slušnost bylo nutné odložit již první den. Každý velmi brzy pochopil, že na vojně panovaly zcela jiné moresy. Jedno z nejvýznamnějších pravidel bylo ohnout hřbet, ponížit a zadupat do země všechny, kdo jsou momentálně pode mnou, a nezapomenout ohnout záda před jakoukoliv vyšší šarží, lampasákem, důstojníkem.

Slovo důstojník se mi ale příčí napsat, protože jeho základ je ve slově důstojnost a tito socialističtí "důstojníci" pouze vyvolávali strach a současně za rohem posměch. Mezi nimi představovali zvláštní skupinu politruci. Na rozdíl od těch, kteří alespoň něco uměli, na rozdíl od techniků, kteří spravovali sklad, nebo těch, kteří řídili nějakou menší jednotku, politruk zhusta neuměl nic. Jen prázdné a duté poučky ze školení, které buď nedávaly smysl, nebo jim nerozuměl, často obojí. Politruk byl zato první, kdo se realizoval na šikaně mužstva, kdo s neochvějnou oporou strany a vlády dovedl ponížit vojáka, který chtěl vidět svou milou za branou, kdo dovedl znepříjemnit Vánoce v kasárnách všem a kdo nesnesl jakoukoliv diskuzi. Pokud byl lampasák chápaný mezi normálními absolventy komunistické vojny jako velmi podřadné a nedůstojné povolání, politruk byl mezi těmito všemi nedůstojnými persónami králem. Spravedlivě musím dodat, že jsem za svoji základní vojenskou službu u armády v 80. letech potkal ve třech kasárnách asi pět slušných důstojníků, kteří se k nám záklaďákům chovali jako k lidem a nikoliv jako ke zvířatům. Ani jeden z nich nebyl pochopitelně politruk.

Kdyby mi někdo v roce 1990 řekl, že politruk bude zastávat významnou politickou pozici v demokratické straně, byl bych ochoten vsadit cokoliv, že to není možné. Jak jsem se mýlil. Zastupitelé Plzeňského kraje - sociální demokraté a komunisté - zvolili právě takového člověka. Tato zpráva vypovídá podle mého soudu o dvojím. Jednak je zřetelné, že velké většině lidí za více než dvacet let nevadí velmi odpudivá komunistická minulost a že rezignovali buď na ovlivňování, nebo dokonce i na pouhé sledování veřejného života. Pouhých třicet demonstrantů při volbě hejtmana je žalostně málo. Zatím nevidím žádné vzedmutí občanských protestů. Druhý závěr pro mě je, že sociální demokraté nemají ve svém středu nikoho, kdo by mohl požívat alespoň minimální občanské úcty. Jejich personální vyprahlost je taková, že na místo hejtmana kandidují a zvolí takového člověka.

Volba hejtmana Václava Šlajse je velmi dobrá a velmi čitelná lekce o stavu ČSSD, když celá krajská organizace nemá lepšího kandidáta, než je tento. Kde jsou všichni ti normální a slušní lidé, že nechají v kraji vládnout takovou figuru?