My nesmíme ani naznačovat. Nesmrtelná hláška pana Smrtky v cimrmanovské hře Vizionář. Kéž by se jí řídili i naši politici.

Tedy „ti druzí“. Moudří vědí, že preferovat před volbami v sousední demokratické zemi jednoho prezidentského kandidáta před ostatními je pokušení, kterému podlehnout nesmí. Kdo podlehne, sám se zařadí. Mezi politiky nemoudré.

Naposledy tomu pokušení podlehl a sám se tak zařadil Andrej Babiš. Na svém Facebooku 20. března nepokrytě podpořil Petera Pellegriniho. (V zájmu objektivity dodejme, že není jediný, tedy ani první a bezpochyby ani poslední. Bohužel.)

Co to znamená? Na Slovensku mají reálnou šanci nahradit Zuzanu Čaputovou dva kandidáti. Vedle P. Pellegriniho je to Ivan Korčok. Když významný politik sousední země, a teoreticky její potenciální budoucí premiér, otevřeně naznačí, že si přeje vítězství P. Pellegriniho, současně tím říká, že si nepřeje vítězství I. Korčoka. Vyjádřit něco takového veřejně je hrubá politická chyba.

Z bezpočtu důvodů. Také proto, že kdyby nakonec zvítězil I. Korčok a A. Babiš se stal premiérem, bude muset udržovat mezistátní kontakty s politikem, proti němuž se nepřímo, ale přesto jasně vymezil. Chci Pellegriniho, nechci Korčoka. Jinak než takto jeho facebookový post interpretovat nelze.

Je to neprozíravé a nemoudré. A. Babiš poskytl další argument všem, kdo si myslí, že se v politice pohybuje jako slon v porcelánu. Že jiní čeští politici dělají v bledě modrém totéž, nemůže sloužit ani jako výmluva. A. Babiš a spol. nás přece na každé tiskové konferenci, a on sám v každé parlamentní řeči, přesvědčují o tom, že politici ANO jsou nejen lepší než ostatní, ale že jsou nejlepší. Jen to v chování pana předsedy tak nějak není vidět.