„Že jsme se v rámci aliance zúčastnili mnoha bojových a podpůrných misí, mělo za následek, že se naše armáda hodně přiblížila ke schopnostem nezbytným k reálné obraně státu, protože jinak než účastí ve skutečných konfliktech se to nacvičit nedá.“

Podle ČTK to u příležitosti 20. výročí vstupu České republiky do NATO řekl někdejší předseda Vojenského výboru NATO a bývalý náčelník generálního štábu české armády Petr Pavel.

Asi každému rozumně uvažujícímu člověku je zřejmé, že nacvičit prakticky cokoli je nejlepší v reálné situaci. O tom by mohli vyprávět nejen vojáci, ale např. i hasiči, záchranáři a mnoho dalších profesí. Přesto řada z nich, vojáky nevyjímaje, skutečné situace nacvičuje „jen“ na cvičišti, i když zkušenosti z reálných situacích jsou pro ně samozřejmě nenahraditelné.

Pro normálního člověka je totiž jen velmi obtížně představitelné, že by třeba hasiči podpálili výškový dům plný lidí „jenom“ proto, aby si v reálu vyzkoušeli, kolik se jich podaří zachránit.

V dnešní situaci, kdy hrozí především nebezpečí nekontrolovaného pohybu nelegálních migrantů, by asi bylo nejvhodnější situovat nácvik nezbytný k reálné obraně státu spíše na státní hranici České republiky. A nacvičovat by ji mohly třeba oddíly podobné Stráži obrany státu (SOS), tzv. „Sosáci“, kteří hájili naší státní hranici již v době předmnichovské republiky.

Ale střílet domorodce kdesi v pouštích a horách na druhém konci světa a říkat tomu, že nacvičujeme reálnou obranu státu ve skutečných konfliktech, to se mi zdá velice podivné.

Ale pan generál Pavel na to má zřejmě jiný názor.

Tak možná dobře, že už je v záloze.