19.3.2024 | Svátek má Josef


GLOSA: Inventura

27.10.2021

Posledně jsem psal o jednom z paradoxů právě proběhlých voleb: Boj proti oligarchovi vedl k monopolizaci moci. Dnes se chci zmínit o dalších dvou:

Vítězství koalice Spolu, která by se mohla jmenovat Katolická koalice, dovršilo vítězství katolíků nad komunisty. V reklamním průmyslu se užívá techniky, které se říká `před a po`. Znamená, že se srovná stav před použitím nabízeného prostředku se stavem po jeho užití, od zázračných mastiček proti padání vlasů po prášky na praní. Užiji-li tuto metodu na dnešní politickou situaci a srovnám-li ji se situací před rokem 1989, bude to vypadat následovně:

Před rokem 1989 měli komunisté téměř veškerou politickou moc a KSČ byla vlastníkem velkého, zvláště nemovitého majetku. Oproti tomu, moc tehdejší Československé strany lidové byla spíše symbolická a katolická církev byla téměř bez majetku. Oproti tomu dnes KSČM nebude mít ani zastoupení v žádné z parlamentních komor; kdežto lidovci budou pravděpodobně členem vládní koalice s katolíkem Fialou v čele. Katolická církev je jedním z největších vlastníků v zemi. Proto je tak nepochopitelné jednání paní Lipovské, která snadno mohla být mezi vítězi, ale vlastní volbou se zařadila mezi outsidery.

Paradoxem je, jak málo byly tyto volby reflektovány z tohoto hlediska, tj. jako závěrečná bitva druhé třicetiletá války (ne už o víru, ale o moc a majetek).

Třetím paradoxem je, že spoluprací se v těchto volbách vyznačovala spíše pravice než levice, k jejímuž programu ale spolupráce a solidarita patří. Kdyby předvolební koalici uzavřely strany tzv. tradiční levice, tj. ČSSD a KSČM, se stejným volebním výsledkem by ve Sněmovně byly! Byla to ale pravice, nebo spíše pravice, která si své místo ve Sněmovně zajistila prostřednictvím koalice s charakteristickým názvem Spolu. Paradoxně tak potvrdila význam spolupráce, tj. platnost programu levice!