Policie přijala opatření kvůli zveřejnění adres sedmdesáti poslanců. Tak zní titulek zprávy Českého rozhlasu (a patrně i České tiskové kanceláře, odkud Český rozhlas přejímá většinu zpráv, aniž by si je jakkoliv ověřil).

A aby se úředníkům nezkrátily žily, činit se bude i Úřad pro ochranu osobních údajů.

Iniciativa (také pěkně blbé označení, proč ne skupina?) Chcípl PES, která má výhrady proti nově prosazovanému pandemickému zákonu, zveřejnila na sociálních sítích seznam trvalých bydlišť poslanců, kteří ten zákon podpořili. Potažmo vyzvala své příznivce, aby protestovali.

A v tu chvíli začalo drama, které by bylo srandovní, kdyby je úřady nebraly tak vážně.

Doslovná citace ze zprávy: Policie už podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) pracuje na ochraně rodin těchto zákonodárců. Ministr zveřejnění soukromých adres poslankyň a poslanců odsoudil a vyzval k tomu i ostatní členy dolní komory bez rozdílu politické příslušnosti. Podle něj jde o přímé ohrožení rodin politiků.

“Tohle není útok na jednotlivé poslance a poslankyně. Tohle je útok na naše blízké,” cituje zpráva pana ministra.

Chcípl PES ty adresy o něco později smazal, řka (ústy svého místopředsedy Jiřího Janečka), že to přestřelil. Stačilo prý zveřejnit adresy poslaneckých kanceláří.

Že si ty zveřejněné soukromé adresy může najít kdokoliv, koho to zajímá, neboť dle pana místopředsedy jsou všechny k nalezení z veřejných zdrojů, to je jedna věc.

Horší je, že se málokoho asi napadlo zeptat: proč vůbec ten rámus?

V tomto směru není řeč o onom zákonu. Řeč je pouze o tom, že paní i páni poslanci jsou osobami veřejně činnými, veřejnosti zodpovědnými a že nejsou ani dost málo osobami nad a mimo zákon. Ve chvíli, kdy vstoupí na tzv. politické (i když častěji jen politikářské) kolbiště, odkládají své soukromí v předsíni, tak, jak se v ní odkládají klobouky a deštníky (krádež z Karla Čapka). Netuší-li to, jejich smůla: neznalost není omluva.

Česká policie by měla raději začít vyšetřovat, proč její ministr vnitra takto zneužívá veřejných peněz, a podobně by měla zkoumat chování Úřadu pro ochranu osobních údajů, jehoz úředníci zcela zřejmě nemají co na práci, když se poušti do podobných neomaleností.

Totiž: když budou protestující vyjadřovat svůj nesouhlas před byty svých volených zástupců, bude to mnohem účinnější než protesty před jejich kancelářemi. Představte si třeba takovou manželku takhle potrefeného zástupce lidu. Té se hluk před barákem rychle přestane líbit a svému choti řekne, co si o něm myslí, důrazněji než jakýkoliv bulvární sdělovací prostředek.

Výsledek? Poslanec si příště pořádně rozmyslí, zda zvedne ruku pro nějaký politický (častěji však politikářsky) krok. Stojí mi to za těch pár po hubě válečkem na nudle?

A bude ve svých politických (častěji však politikářských) rozhodnutích zodpovědnější.

To by se to pěkně pročistilo, co?