K cestě surogátního předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan už bylo řečeno mnohé, záležitost byla (a asi ještě bude) promyšlena ze všech možných úhlů. Diskutující se rozdělili do dvou hlavních bloků, jedni pro a druzí proti, a možná tohle rozdělení bude taky hlavním výsledkem cesty; nebudu je bilancovat, protože každý si snadno může jednotlivá stanoviska najít.

Jen stručně zaznamenám, že proti byli oba žijící hlavní aktéři polistopadového vývoje, Zeman i Klaus, což není nijak překvapivé. Jejich dlouholeté preferování pekingské vlády před tchajpejskou je pro mě jedním z mnoha důkazů, že nerozumí tomu, co politika je, že si ji pletou s ekonomikou, nebo že ji ekonomice podřizují.

Já sám s tou cestou rovněž nesouhlasím, důvody mám ovšem jiné. Navíc je tento můj nesouhlas asi divný od člověka, který vyzýval politiky k tomu, aby na Tchaj-wan jezdili, takže bych to měl vysvětlit:

Myslím, že tato cesta na Tchaj-wan je výsledkem dvou myšlenkových omylů:

1) O prvním omylu jsem se již zmínil, je to Zemanovo podřízení politiky ekonomice.

2) Druhým omylem je představa, že druhý člověk ve státu, tedy předseda Senátu, má být protiváhou prezidenta, jakýmsi druhým prezidentem. Vystrčilova cesta na Tchaj-wan právě ukazuje, jak je tato představa absurdní. Jezdí-li Zeman do Pekingu, Kubera, pardon, Vystrčil musí na Tchaj-wan. Kdyby se Zeman vypravil do jednoho z korejských států, Vystrčil by musel do toho druhého. Kdyby jel Zeman do Dánska, Vystrčilovi by nezbylo než se teple obléci a vyrazit do Grónska... Bude-li tato teorie i nadále praktikována, povede jen ke zmateným dotazům ze zahraničí, kdo tu vlastně má jaké pravomoci a kdo za co odpovídá.

Jak bych si tedy ty návštěvy politiků na Tchaj-wanu, k nimž i nadále vybízím, představoval? V daném případě například jako cestu Petříčka coby významného představitele ČSSD (který v této chvíli náhodnou shodou okolností je surogátním ministrem zahraničních věcí) za předsedkyní té levicovější ze dvou hlavních tchajwanských politických stran Cchajovou (která v této chvíli náhodnou shodou okolností je prezidentkou Čínské republiky).