Jako český občan v Izraeli mám právo volit. Otázka je, jak nyní se svou troškou přispět.

Když jsme se v roce 1987 po čtyřech letech supra-kafkovské byrokracie vystěhovali z komunistického Československa, odcházeli jsme pouze se třemi dětmi a čtyřmi kufry. Za trest jsme byli zbaveni československého občanství a dali nám na cestu zelené lejstro, které sdělovalo, že nejsme občané žádného státu světa – na krátkou dobu jsme se stali opravdovými světoobčany. Po několika letech se na nás české vyslanectví v Tel Avivu obrátilo s informací, že jsme byli občanství zbaveni neoprávněně a nabídlo nám české pasy. Získali jsme tak české volební právo. Ale než naše děti vyrostly, nebylo naší hlavní starostí vítězství pravdy a lásky v Česku, nýbrž aby děti měly co jíst. Teprve na stará kolena si můžeme dovolit luxus zajímat se opět o to, jak pomoci vítězství dobré věci ve světě.

Vždy jsme se snažili angažovat se, i když šlo jen o nepatrný vliv na běh událostí. Koho podpořit? Oba mají něco pozitivního: Drahoš je fyzikální chemik jako já a Zeman je proizraelský. Ale Drahoš udělal za komunistů v akademii kariéru, zatímco mě odtamtud vyhodili, tak mu vezmu bod. Jenže Zeman byl komunistou,takže mu vezmu dva body. Na druhé straně obohatil Zeman politický slovník o nové pojmy, například kundou, což Drahoš těžko předežene fyzikálně-chemickou katodou či sekundou, čímž se rozdíl mezi oběma vyrovná. Musím uvážit jejich kouzelnické rekvizity. Zeman se ohání hůlkou, zatímco Drahoš používá obroučky bez dioptrií. Zeman podporuje Čínu proti Tibetu, zatímco Drahoš muslimy proti Čechům. To je jedna jedna. Pro člověka, kterému opravdu na věcech záleží, jde o těžké dilema. Zeman trefně pojmenoval české darmošlapy a dobroděje pojmem „kavárna“, za což si zaslouží bod. Drahoš ten bod získá za to, že veřejně neuráží lidi jen proto, že přebral. Zeman je barbar plný urážlivých bonmotů, zatímco Drahoš je zcela prázdný gentleman. Jde o vyrovnanou soutěž.

Napadá mě, že by se funkce presidenta mohla klidně zrušit, v Česku stejně jako v Izraeli. Ušetřilo by se několik milionů dolarů ročně. Ubylo by sice skandálů, ale herci, společenští vědci a další intelektuálové by se o ně mohli postarat laciněji. Máme jet pro dobrou věc z naší vesnice do Tel Avivu a stát na silnici hodinu v zácpě? Možná, že je to i nefér rozhodovat o věcech v zemi, kde člověk ani nežije. Asi to rozhodnutí necháme na občanech, které volba nejvíce ovlivní, a do zácpy se nevydáme. Možná pojedeme někdy v budoucnu, až půjde o méně osudovou volbu.

http://www.hegaion.cz