5.12.2022 | Svátek má Jitka


DOKUMENT: Proti vyhazovu Muriel Blaive

1.11.2022

Otevřený dopis Radě Ústavu pro studium totalitních režimů týkající se propuštění historičky Muriel Blaive.

(english version bellow)

28. 10. 2022

Vážená Rado Ústavu pro studium totalitních režimů,

V minulém měsíci – v říjnu 2022 dostala výpověď z Ústavu pro studium totalitních režimů mezinárodně uznávaná vědkyně/historička Mgr. DEA Muriel Blaive, PhD. Na pozici ve výzkumném oddělení pracovala od roku 2014. Spolu s ní bylo propuštěno šest dalších lidí, z toho pět žen. Oficiálním důvodem propuštění Blaive bylo zvýšení efektivnosti práce ústavu.

Tento argument je ale neoprávněný. Muriel Blaive byla naopak mimořádně produktivní, jak dokazují publikované vědecké články ve špičkových mezinárodních časopisech nebo mezinárodních vědeckých publikacích. Jako první pracovník ústavu získala v roce 2016 grant GAČR. V letech 2018-2021 získala prestižní stipendium EU, EURIAS, na Institut für die Wissenschaften vom Menschen ve Vídni, stejně prestižní stipendium Marie Curie Senior Fellowship na univerzitě v dánském Aarhusu a pozici Senior Fellowship na Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften ve Vídni. Nyní získala velmi prestižní stipendium Elise Richterové v Rakousku na univerzitě ve Štýrském Hradci a byla by v ideální pozici pro posilování mezinárodního rozměru ústavu.

Na Web of Science, což je mezinárodní metrická databáze, která měří vliv a význam vědců prostřednictvím odkazů na jejich práce v publikacích jiných vědců v impaktovaných recenzovaných časopisech, má H-index 2. Což není málo, srovnáme-li to s ředitelem ÚSTRu Ladislavem Kudrnou, který na Web of Science vůbec není, tj. jeho index je ještě méně, než nula a na mezinárodní úrovni není vůbec vidět. Všichni ostatní muži v čele ústavu mají na mezinárodním plénu horší vědecké hodnocení než Muriel Blaive, nebo nemají žádné. Proč se vedení ÚSTRu snaží rozvázat pracovní poměr s nejpublikovanějším a jednoho z nejerudovanějších vědeckých pracovníků ústavu?

Problém jistě ani není v tom, že by se v české vědecké a veřejné sféře málo angažovala. Právě naopak. Problém tkví právě v jejím veřejném vystupování, kde předkládá veřejnosti výsledky svého vědeckého bádání. Oblastí jejího zájmu je například instrumentalizace lékařské moci k realizaci komunistické nadvlády nad ženským tělem prostřednictvím lékařských a sociálních praktik. ÚSTR se dlouhodobě tématy násilí na ženách za minulého režimu nezabývá dostatečně. V rámci svého širokého výzkumu si také dovolila zpochybnit koncept totalitarismu tak jako většina historiků nové generace na Západě. Blaive dále vyčnívala tím, že místo již dávno a zevrubně zpracovaného osudu undergroundu a disentu, ji zajímala povaha vyjednávaní mezi autoritativní mocí a drtivou většinou, tzv. šedou zónou. Takový postup se pravděpodobně vymyká konzervativnímu postupu současného vedení.

Přitom právě pro neznalost naší složité a nejednoznačné minulosti, neporozumíme mechanismům masivního podřízení se nelegitimní, okupačními vojsky instalované mocenské garnituře v éře normalizace. Tato neznalost by se mohla stát fatální právě v této době, kdy se dostáváme do velmi turbulentního období a společenské dynamiky mají tendenci k nedemokratickému a autoritativnímu vedení, ovšem v barvách opačného politického spektra. Hlavní problém pro nadřízené Muriel Blaive je ale její veřejné angažmá, kde se dělí o svoje, v českém prostředí ojedinělé postoje, pohledy a výsledky badání. Historička Muriel Blaive se totiž jako rodilá Francouzska dívá na vývoj naší společnosti z vnější perspektivy, a právě díky tomu měla a má co nového o naší společnosti zjistit a říct. Z pozice mocensky utemovaného vedení ústavu je ale jakékoli vybočení od předem daných výsledků, ale už i jenom pokládání si „špatných“ otázek, blasfémie. Proto také musela být vyhozena ze své pozice, protože Ústav pro studium totalitních režimů se současným vedením nechce nic nového vybádat, chce jen potvrzení svého dogmatu. Chce z vědeckého pracoviště udělat propagandistické oddělení.

Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ také svého času shromáždil obrovské množství archivních souborů a dokumentů, nicméně zpracovat, publikovat a zveřejnit umožnil sotva zlomek, protože se data nehodila k tehdejší oficiální interpretaci dějin anebo by to kladlo zbytečně mnoho nepohodlných otázek. Požadujeme od rady ÚSTRu, aby zabránila probíhající transformaci této společensky mimořádně důležité vědecké instituce v naruby otočené dvojče Ústavu marxismu-leninismu.

Žádáme radu ÚSTRu, aby ukončila mocenské mechanismy, kdy je umožněno názorové a vědecké oponenty vyloučit z vědecké instituce.

Děsí nás stále viditelnější situace, kdy se zaměstnanci ústavu z obavy o ztrátu práce (v probíhající hospodářské krizi) bojí proti bezpráví ozvat. Propouštění z práce z politických důvodů je praxe, které bychom se měli v zárodku vyvarovat, jinak si budeme muset pro neznalost svoji minulost zopakovat.

Níže podepsaní:

  1. Timothy Snyder, Levin Professor of History, Yale University
  2. MgA. Pavel Karous Ph.D., vizuální umělec, pedagog a kulturní publicista
  3. Thomas Lindenberger, Professor for Totalitarianism Studies, Director of Hannah Arendt Institute for Totalitarianism Studies at TU Dresden, Germany (HAIT)
  4. Mgr. Milan Hanyš, Ph.D., výzkumný pracovník Masarykova ústavu a Archivu AV ČR; odborný asistent na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
  5. Jens Gieseke, senior researcher, Leibniz-Centre for Contemporary History, Potsdam, Germany, člen evaluačni komise ÚSTRu
  6. PhDr. Ladislav Jackson, proděkan pro zahraniční vztahy Fakult výtvarných umění VUT v Brně, odborný asistent Katedry teorií a dějin umění FaVU VUT v Brně
  7. Padraic Kenney, Professor of History and International Studies, Indiana University. Chair of the International Review Committee for USTR, 2019
  8. Dr. Martin D. Brown, Associate Professor of International History Richmond, American University in London
  9. Prof. dr hab. Krzysztof Pomian, director of research emeritus, CNRS. Paris, professor emeritus, NIcolaus Copernicus University, Torun, Poland
  10. Prof. Dr. José M. Faraldo, Department for modern and contemporary history at the Complutense University of Madrid
  11. Professor David Crowley, National College of Art and Design, Dublin
  12. Hynek Pallas, PhD in Cinema studies, author and journalist
  13. Dr. Anca Sincan, Gheorghe Sincai Institute Romanian Academy
  14. Nancy M. Wingfield, PhD. Presidential Research Professor of History, Northern Illinois University
  15. Dr. Karla Huebner, professor emerita, Wright State University
  16. Ing. Aleš Kozelský, Ph.D., ekonom
  17. Melissa Feinberg, Ph.D, Professor of History, Rutgers University
  18. Assoc. Prof. Konstantinos Giakoumis, Dean, LOGOS University College, Tirana, Albania
  19. Julia Klaniczay, founder and adviser Artpool Art Research Center, Museum of Fine Arts - Central European Research Institute for Art History, Budapest
  20. Univ.-Prof. Dr. habil. Libora Oates-Indruchová, PhD, Profesorka sociologie genderu, Univerzita Graz
  21. Marci Shore, Associate Professor of History, Yale University
  22. Ing. Oldřich Maděra, ředitel MADĚRA, s.r.o
  23. PaedDr. Richard Mariaš
  24. Daniel W. Pratt, PhD, Assistant Professor, McGill University, Department of Languages, Literatures, and Cultures
  25. Annina Gagyiova Ph.D., historian
  26. Manuela Ungureanu, PhD Department of Economics, Philosophy and Political Science, Faculty of Arts and Social Sciences, University of British Columbia, Okanagan Campus, Kelowna, Canada
  27. Morgane Labbé, assistant professor, EHESS, Paris
  28. Michael Tate, founder Jantar Books
  29. Dr. Réka Krizmanics, Assistant Professor, Profile Area Global and Entangled History, University of Bielefeld
  30. Ing. Monika Jurášová, CIA bývalá interní auditorka Ústavu pro studium totalitních režimů
  31. Valentin Behr, PhD, CNRS researcher, Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne
  32. Prof. Dr Machteld Venken, Professor of Contemporary Transnational History, Luxembourg Centre for Contemporary and Digital History (C2DH), Université du Luxembourg
  33. Dr. Sagi Schaefer, Tel Aviv University